Právě dočteno

  • Hermann Rauschning: Rozmluvy s Hitlerem

    Herman Rauschning byl ve 30. letech významným politikem Svobodného města Gdaňsk. Krátce byl členem NSDAP, jeho politické smýšlení však bylo spíše na straně konzervatismu. V roce 1936 emigroval z Německa, usídlil se v USA a svoji další práce mimo jiné zasvětil důraznému varování před nacismem - což vlastně až do začátku války nebylo vůbec nic samozřejmého. Hitlerovská politika, a máme s tím vlastní českou historickou zkušenost, měla celou řadu zastánců a apologetů napříč světovými politiky i dalšími osobnostmi veřejného života. To se definitivně změnilo teprve až s otevřenou agresí Německa vůči svým sousedům. Své postřehy a kritiku nacismu shrnul Rauschning v knize Rozmluvy s Hitlerem. V ní chronologicky popisuje svá osobní setkání s Hitlerem a odhaluje své dojmy a postoje - které se v čase mění z postoje spíše opatrně pozitivního, kdy v Hitlerovi vidí určitou pozitivní možnost pro Německo a nespatřuje v jeho osobnosti zásadní problémy, až k postoji odmítavému. Tehdy autor vyjadřuje své upřímné zděšení nad Hitlerovými myšlenkami a jeho osobností, která je zároveň středobodem a určujícím faktorem nacistického hnutí a jeho politiky. Rauschning ve své knize určitým způsobem popisuje nacismus jako stav duše. Hitler, ač v mnoha ohledech obskurní figura s očividnými psychologickými patologiemi, však zde není žádnou karikaturou, komixovým šíleným padouchem, ale reálnou hrozbou s nadčasovým významem. Svými výroky k nám promlouvá i dnes. A je tedy aktuálním varováním. Mnohé z toho, co Hitler v rozhovorech Rauschningovi sděluje, je totiž přítomné i v bezpočtu sdělení současných politiků: nenávist vůči svobodě jednotlivce, vůči trhu, touha po sjednocené, nebo vhodněji řečeno unifikované Evropě. Nebezpečí nacismu nebo spíše nějaké další inkarnace národně určeného (přičemž tou národní entitou může být i bruselský "nadnárod") socialismu se ukrývá v myšlenkách a výrocích, mnohdy mezi řádky, jako méně zjevné či dovedně ukryté náznaky, nikoliv v podivných gestech pravou rukou nebo zálibě ve sbírání druhoválečných artefaktů...

Aktuální článek

Deset let po Bataclanu

24. listopadu 2025

Před několika dny uběhlo deset let od útoku islámských teroristů v pařížském hudebním klubu Bataclan. Muslimové tam tehdy zabili 130 lidí.

Připadá mi, že médii toto smutné výročí prošlo tak nějak mimochodem. Přitom nebezpečí islámského násilí nemizí, spíš naopak. Zatímco politické i kulturní autority pokládají za hlavní nebezpečí pro Evropu Rusko, na islám se zapomíná. Možná proto, že již dlouho k žádnému teroristickému útoku, při němž by zahynuly desítky lidí, nedošlo. Nanejvýš tu a tam nějaký muslim přejede autem dva, tři lidi - na což si Evropa vlastně zvykla. Jako bychom to pokládali za přijatelnou cenu za otevřenost a kulturní diverzitu.

Islám jako hrozba ve skutečnosti sílí. A nejde jen o teroristy, kteří před lety byli napojeni na Islámský stát, a dnes to vypadá, jako by z koncem Islámského státu zmizel i organizovaný islámský terorismus v Evropě. Příklon k islámu pod ideologickým obalem multikulturalismu se však upevňuje: v intelektuálním prostředí a samozřejmě následně také v praktické politice, kde se už začínají objevovat více či méně otevření islamisté v roli demokraticky zvolených zástupců občanů. A samozřejmě nezapomínejme na novou, spíše dosud spící, inkarnaci antisemitismu, který jde automaticky s islamismem ruku v ruce. Studenti, kteří na budově Školy architektury Akademie výtvarných umění v Praze vyvěsili palestinské vlajky jsou jen jedním z příkladů, nezapomínejme na počmárané výlohy obchodů vlastněných Židy ani na početné průvody na podporu palestinského terorismu, kterých se stále více účastní i mladí lidé, kteří vlastně muslimy nejsou (samozřejmě, až přijde na lámání chleba, tito lidé bez váhání k islámu přistoupí).

Bagatelizace islámského nebezpečí pro Evropu je jednou z největších dlouhodobých bezpečnostních hrozeb, možná přímo tou skutečně největší. Nelze popřít, že Rusko znamená riziko. Jenomže Rusko je vlastně zoufale neschopné. Tři a půl roku nedokáže na Ukrajině dosáhnout reálného úspěchu. Naproti tomu islám je nebezpečí, které máme zde, uvnitř našich hradeb. Zatímco metody Ruska jsou primitivní, islám je mnohem sofistikovanější, působí totiž nejen za pomoci barbarského násilí, ale především působí ideologicky a dokáže šikovně využívat ideologických slabin dnešního Západu. Ostatně sami islámu vycházíme vstříc - například migračním paktem nebo tím, že ty, kteří na toto nebezpečí upozorňují, dovolíme nálepkovat jako fašisty nebo rasisty, nebo přímo jako zločince. Tím skutečným zločinem však je nebezpečí islámu pro Evropu popírat - a pomáhat mu.

Blogy

Instagram