Aktuální článek

Větrné elektrárny jsou votivní sloupy klimatického kultu

2. května 2026

Větrníky jsou v mnoha obcích téma letošních komunálek a já jsem rád, že jsou to právě Svobodní, kteří se postavili za správou věc a mnoha odpůrcům VTE nabídli možnost podat svoji kandidátku právě za Svobodné, aby svůj občanský postoj mohli uplatnit v systému demokratické politické soutěže. 

Odpor proti výstavbě větrných elektráren má šanci stát se skutečně širokým výrazem názoru veřejnosti. Snaha občanů obcí, které mají tu smůlu, že v jejich katastru nebo blízkém okolí jsou vytyčeny tzv. akcelerační zóny, které umožňují stavbu VTE, dostávají nejen formu místních referend, ale stávají se také palčivým tématem blížících se komunálních voleb. A vypadá to, že díky cílevědomému přístupu zatím zemí porostlou větrníky nebudeme, a to i přes mohutné dezinformační a očerňovací kampaně ze strany zelených nátlakových spolků (které se jinak zpravidla proti takovým věcem staví velmi odmítavě) ale i mnoha médií včetně těch veřejnoprávních a samozřejmě také politiků. Ti, kteří se výstavbě VTE brání a přinášejí věcné argumenty, jsou označování za nositele proruských názorů a za putinovské kolaboranty. Tzv. obnovitelné zdroje jsou nám totiž předkládány jako jediná možná alternativa vůči závislosti na fosilních palivech z Ruska. Neférové obviňování z proruských tendencí je potřeba zásadně odmítnout (už proto, že jsou to zpravidla zelené organizace, které v otázkách energetiky pracují pro ruské zájmy - o tom však někdy jindy). Větrníky nejsou žádným klíčovým nebo dokonce nepostradatelným prvkem české energetiky, bez kterého bychom se snad neobešli, nýbrž daleko spíš monumentálními pomníky zeleného náboženství a monstrózními votivními sloupy klimatického alarmistického kultu. Jejich údajná potřebnost je definována jen soustavným ničením funkční energetiky a násilnými zásahy do systému, který bez uplatňování protilidské zelené ideologie normálně fungoval. Cílem zde není kvalita života lidí, nýbrž pravý opak: zbavit obrovskou část obyvatelstva levné a dostupné energie. 

Je to téma nadcházejících se komunálek a já jsem rád, že jsou to právě Svobodní, kteří se postavili za správou věc a mnoha odpůrcům VTE nabídli možnost podat svoji kandidátku právě za Svobodné, aby svůj občanský postoj mohli uplatnit v systému demokratické politické soutěže. 

A jen malá, dobře však míněná výtka k Motoristům. Jejich zmocněnec pro životní prostředí se v kdesi v jednom pořadu vyjádřil, že větrníky mu vlastně nevadí, jde jen o to, aby stály tam, kde to má smysl (necituji přesně). A o to právě jde. Ten smysl tam není nikdy a nikde. Normálně fungující ekonomika postavená na svobodě a tržních principech by fungovala na efektivních zdrojích energie, což tzv. obnovitelné, lépe řečeno občasné a parazitní zdroje zkrátka a dobře nejsou. Fungovala by na racionálně využívaných fosilních palivech a samozřejmě na rozvoji jaderné energetiky. Svobodná cenotvorba by jasně ukázala, jaké zdroje energie využívat primárně a jaké mít pouze v roli dopňku celého energetického mixu. VTE jsou skutečně jen náboženské úlitby klimatického kultu a z té podstaty je potřeba je zcela odmítnout. To Motoristé nedělají, namísto toho strhávají volant ze směru, který nabrali před volbami, a dělají si prostor, aby se dokoliv dříve řečeného dalo popřít. Čekal jsem od nich mnohem zásadnější přístup k věci, a nepochybně jsem nebyl sám.

Další články

Právě dočteno

  • Max Gallo: Noc dlouhých nožů

    Kniha Noc dlouhých nožů od francouzského historika a spisovatele Maxe Galla se věnuje jednomu z klíčových a zároveň nejtemnějších momentů nástupu nacistické diktatury v Německu. Autor se zaměřuje na události z přelomu června a července roku 1934, kdy Adolf Hitler nechal brutálně zlikvidovat své politické protivníky, především vedení organizace SA v čele s Ernstem Röhmem. Tato událost definitivně upevnila Hitlerovu moc a otevřela cestu k absolutní totalitě.

    Max Gallo kombinuje historickou přesnost s beletristickým stylem vyprávění. Nejde tedy o suchou historickou studii, ale o dramatický příběh založený na reálných faktech. Autor se soustředí nejen na samotné události, ale také na psychologii hlavních postav. Čtenář tak získává hlubší vhled do Hitlerova myšlení, jeho nejistot, obav i cynického kalkulu. Hitler je v knize vykreslen jako chladný stratég, který je ochoten obětovat i dlouholeté spolupracovníky, pokud to posílí jeho postavení.

    Významnou roli v příběhu hraje Ernst Röhm, velitel jednotek SA, který byl původně jedním z Hitlerových nejbližších spojenců. Gallo ukazuje, jak se z důvěrníka stává nepohodlná postava ohrožující rovnováhu moci. Röhmova ambice a otevřená kritika armády i konzervativních elit vedly k tomu, že se stal pro Hitlera nebezpečným. Autor zde názorně ukazuje, jak rychle se v totalitním systému může změnit postavení jednotlivce – od vrcholu moci až k násilné smrti.

    Silnou stránkou knihy je atmosféra strachu, intrik a neustálého napětí. Gallo velmi přesvědčivě popisuje prostředí nacistického vedení, kde nikdo nemá jistotu, komu může důvěřovat. Postavy jednají pod tlakem, často z vypočítavosti nebo ze strachu o vlastní život. Masakry během Noci dlouhých nožů nejsou v knize líčeny samoúčelně, ale jako důsledek bezohledného boje o moc.

    Hlavním tématem knihy je zneužití moci a mechanismus, jakým se rodí diktatura. Gallo upozorňuje, že totalitní režim se neopírá pouze o ideologii, ale především o násilí, manipulaci a odstranění jakékoli opozice. Kniha tak nepůsobí jen jako historický román, ale i jako varování před neomezenou politickou mocí.

    *Noc dlouhých nožů* je dílo, které čtenáře nutí k zamyšlení nad dějinami i nad lidskou povahou. Max Gallo dokázal spojit historická fakta s dramatickým vyprávěním a vytvořit knihu, která je nejen poučná, ale i čtivá. Dílo je vhodné zejména pro čtenáře, kteří se zajímají o moderní dějiny a chtějí pochopit, jak snadno může demokracie podlehnout diktatuře.

Další knihy

Blogy

Instagram