Kandiduji na místopředsedu Svobodných (už zas)

17. listopadu 2025

V červenci jsem z této pozice odstoupil, ovšem nikoliv proto, že by mě práce v předsednictvu nebavila, nenaplňovala, nebo že bych snad nesouhlasil se směrem, kterým se naše strana ubírá. Pouze jsem to viděl jako jedinou možnost, jak vyvodit určitou osobní politickou zodpovědnost za to, že pozice Svobodných na krajských kandidátkách SPD nebyla tak zcela důstojná – přesněji řečeno, že naši voliči zkrátka, až na dva kraje, nemohli ty své lidi, jimž by chtěli dát hlas, na kandidátkách najít. Od začátku spolupráce s SPD jsme jaksi očekávali, že jde skutečně o naplnění hesla „Spojili jsme se pro vás“. Očekávali jsme to my jakožto členové, potenciální kandidáti, a očekávali to naši voliči – což byl nepochybně důvod, proč od oznámení hesla „Spojili jsme se pro vás“ preference SPD stoupaly. Bohužel, naším vyšachováním z krajských kandidátek nemohla tato synergie skutečně zafungovat. Což nám v zásadě nemusí vadit – my jsme z té spolupráce vytěžili maximum. Přesto si myslím, že buď se mělo vyjednávat ostřeji, nebo se našim členům ze strany vedení neměla nabízet těšínská jablíčka. Moje role místopředsedy byla v této věci marginální, přesto jsem považoval za nutné z toho nějakou odpovědnost vyvodit.

Aby bylo jasno, spolupráci s SPD jsem považoval a považuji za jedinou možnou cestu, kterou jsme se mohli letos vydat. Bylo to správné rozhodnutí. A dopadlo to pro nás nakonec dobře.

Pár měsíců v pozici řadového člena a voliče mi navíc poskytlo perspektivu a optiku, kterou jsem už hodně dlouho neměl.

Pro Svobodné nyní začíná nová etapa našeho života. Jistě si uvědomujeme, že s vybojovanou bitvou a dosažením toho, o co jsme tolik let usilovali, už nejsme a nebudeme to, co dřív. Z našeho úspěchu musíme vytvořit pevný základ pro naše další fungování. Tomu chci jako staronový místopředseda přispět.

Smysl naší existence zůstává stále stejný: je jím svoboda jednotlivce. Což není prázdný pojem, nýbrž je jasně vymezený. Svobodní mají pevně vystavěný ideologický rámec. Letos jsme našli funkční poměr mezi ideologií a politickou praxí tak, abychom nadále nebyli jen diskuzním klubem, který si vlastně jen tak hraje na politickou stranu. Naši ideologii jsme volební aliancí nijak neopustili, nemuseli jsme nic škrtat a popírat. I díky naší pevné ideologii jsme v letošních volbách byli disciplinovaní a mezi členskou základnou nenastaly žádné bouře nespokojenosti. I přes taktické ústupky jsme se nerozhádali. Víme, co má být cílem a pouze jsme k němu vyzkoušeli, po mnoha předchozích slepých uličkách, novou cestu.

Nyní si klademe otázku, co dál. Víme, poučeni naším dnes už nepodstatným úspěchem v jedněch dávných eurovolbách, že nestačí jen sedět, točit palci a čekat, že naši zvolení politici to odmakají za nás. Víme, že se to nestane – ostatně příklad některých politických stran, pro které se jejich vstup do sněmovny stal i začátkem jejich konce, je výmluvný. Nestaneme se jen apendixem rodící se vládní koalice. (Co se dělá s apendixem, když se najednou z ničeho nic ozve?) Náš pevný myšlenkový základ musíme využít nejen pro to, abychom ve sněmovně byl slyšet hlas svobody, ale zejména pro další práci, pro volby, které nás čekají příští rok. Jinak jsme jako samostatná suverénní strana zbyteční. Potřebujeme vlastní úspěch, který bude opravdu jen náš.

Na loňském sněmu jsem nabídl téma komunálních voleb, ale bylo to předčasné. Téma se nesetkalo s velkým zájmem – dnes to lze pochopit, byli jsme na rozcestí a vlastně jsme nevěděli, jestli po parlamentních volbách Svobodné ještě nějaká budoucnost čeká. Teď je to ale naše nejbližší meta, na které máme možnost ukázat, že se nemusíme jen šplhat po zádech jiných stran.

Jsem sedm let opozičním zastupitelem v okresním městě, příští rok hodlám zúročit vše, co jsem se naučil jako v pozici zastupitele, tak i v minulých volebních kampaních do zastupitelstva. A když už hodlám jít naplno do komunální kampaně, proč si to nevzít jako své klíčové téma v předsednictvu Svobodných? Mám v úmyslu dát dohromady kuchařku, která by našim kandidátům v městech a obcích pomohla projít volbami co nejlépe a našim krajským předsednictvům pomoci nalézt naše lidi tam, kde o nich třeba ještě ani nevíme (místní aktivní osobnosti, jimž můžeme nabídkou kandidatury pomoci, resp. pomoci si vzájemně). Pokud bych chtěl být optimistický, cílem by mělo být postavit vlastní kandidátku v každém okresním městě (buď pod hlavičkou Svobodných nebo dát dohromady nové nezávislé sdružení s podporou Svobodných) a uplatnit témata, která jsou vlastní pravici. I když se tvrdí, že v komunální politice nehraje rozdělení na pravici a levici roli, opak je pravdou. Racionální pohled na veřejné finance, omezování úřednického dohledu, rušení všemožných buzeračních praktik, zajištění bezpečnosti v ulicích – to vše je doménou pravice. I když slovo pravice vůbec v kampani nemusíme použít.

Nijak nechci bránit tomu, abychom v městech, kde je k tomu vhodné prostředí, kandidovali ve formě, která nás letos dostala do sněmovny – pro krajská města nebo velká okresní města je to vhodný model. Chci ale zdůraznit, že naším hlavním cílem by měl být úspěch, který bude jen náš.

Pojďme zahájit frontální útok na zastupitelstva okresních městech. Jestliže se vám tato vize zamlouvá a máte zájem mi s ní pomoci, a opravdu tak společně zahájit novou etapu Svobodných, dejte mi svůj hlas.