Kolik muslimů zvládne Česká republika?
3 prosince, 2017
Americký think tank Pew Research Center vydal před několika dny prognózu popisující vývoj muslimské populace v Evropě během příštích třiceti let.
Čísla jsou, alespoň pro západní Evropu, na první pohled hrozivá. Prognóza počítá se třemi variantami podle toho, jaké míry bude v příštích letech dosahovat muslimská imigrace. Ale v případě, že by se příliv muslimů do Evropy zastavil, stále je ve hře jejich vysoká fertilita, a muslimská populace bude sílit v každém případě.
Podle pesimistické varianty, tedy při masové migraci (tedy jako mezi lety 2014 a 2016), by v roce 2050 mělo být německé obyvatelstvo z 20 % muslimské. Ve Švédsku by muslimové měli tvořit dokonce 30 % populace, ve Francii 18 %. Česká republika by měla v roce 2050 mít 1,2 % muslimů.
Pokud bude míra migrace pouze střední, mělo by německé obyvatelstvo tvořit 11 % muslimů, švédské 20 %, francouzské 17 %. Pro Českou republiku by tato varianta nebyla příliš rozdílná – české obyvatelstvo by tvořilo 1,1 % muslimů.
Jestliže by se muslimská migrace do Evropy zcela zastavila, potom, s ohledem na míru porodnosti v muslimských komunitách, by např. v Německu bylo v roce 2015 8 % muslimů. U nás by to bylo současných 0,2 % muslimů.
Co však tato čísla znamenají a jak je číst?
Vzroste-li počet muslimů nad určitou mírou, začnou si jejich komunity klást politické požadavky a měnit kulturu kolem sebe. Zatímco malé, ohraničené muslimské komunity jsou navenek loajální ke kultuře, která je přijala, početnější komunity, prorůstající do většinového prostředí, se oproti očekávání neasimilují, nýbrž snaží se prostředí přizpůsobit svým zvyklostem. Požadavky na odstranění vepřového masa z veřejných jídelen, odstranění zmínek o Vánocích ve školách, požadavky na zákonem garantované přestávky na pravidelné modlení, požadavky na toleranci barbarských halal porážek – to jsou jen některé příklady projevů kulturní nesnášenlivosti muslimů vůči západní kultuře.
A jak je vidět ze zemí jako je Německo či Francie, západní kultura ustupuje, nejen pod tlakem požadavků zvenčí, ale morálně odzbrojena vlastními kulturními a intelektuálními autoritami.
Otázka, kterou by měla zveřejněná prognóza Pew Research Center vzbuzovat zvláště tam, kde je většinová kultura dosud tlaků islamizace ušetřena, zní jaké množství muslimské populace dokážeme jako západní společnost zvládnout tak, abychom si vlastní kulturu uchovali. Tuto otázku by snad někdo mohl, v souladu s požadavky politické korektnosti, považovat za projev xenofobie – jenomže zde vůbec nejde o jakýsi iracionální strach z jinakosti. Strach je zpravidla slepý – ale v případě muslimů je naprosto evidentní, co je podstatou věci. Nikoliv strach z jakési neznámé jinakosti, ale obava před kulturou, která není s tou západní ani v nejmenším kompatibilní.
Pokud by totiž muslimská kultura byla kompatibilní se západní, potom by vepřové maso ve veřejných jídelnách, vánoční stromeček ve školách nebo alkohol na ulici (potíraný v britských městech organizovanými šariatickými hlídkami, za tichého přihlížení městských samospráv) nikdy nemohly být reálným problémem. Obě kultury by vedle sebe fungovaly a jinakost by nebraly jako urážku svých vlastních tradic – a muslimská kultura by nakonec, coby primitivnější, byla západní kulturou asimilována, a zbylo by z ní v podstatě jen to pozitivní, jako je například arabská kuchyně. Situace je však jiná. Je to ve skutečnosti západní kultura, co je cílem xenofobního nepřátelství.
Pro další vývoj muslimských komunit, nejen co do jejich počtu, ale i jejich vztahu vůči západní kultuře, je však kromě čísel nutné brát v úvahu další aspekty. Můžeme například předpokládat v blízké budoucnosti nějaký zásadnější obrat k sekularismu? V tuto chvíli je islámské náboženství všeobjímající, řeší život člověka od kolébky do smrti, předepisuje pravidla, od nichž se muslim nesmí odchýlit, a je zároveň politickou ideologií, z podstaty věci tvrdě totalitní. I u nás vyšla kniha Islámský fašismus, kterou napsal egyptsko-německý politolog muslim Hamed Abdel-Samad, a v níž jsou naznačeny určité pro-sekulární tendence v islámské společnosti. Jestliže by tyto tendence nabraly na síle a vytvořily ucelené politické hnutí, mohlo by to znamenat zásadnější změnu pro to, jak se stavět k muslimským komunitám v evropských zemích.
Prosazení myšlenek sekulární společnosti uvnitř muslimských komunit, zejména mezi mladými lidmi, by však, aby západní společnost mohla své muslimy asimilovat, mělo být podpořeno kulturní proměnou na straně západní kultury. Jestliže my sami budeme vůči své kultuře odmítaví a nepřátelští, jestliže ji budeme pokládat za zkaženou a neschopnou, jestliže budeme odmítat to, co je její podstatou – tedy svobodu, rozum a individualismus, potom nelze očekávat, že evropští muslimové sami nadšeně přijmou něco, co většinová společnost sama odmítá.
Muslimské komunity rozhodně nejsou něco statického, co by se během třiceti let nijak nezměnilo. Porodnost se vyvíjí s ohledem na materiální blahobyt, radikalizace se snižuje s mírou vzdělání, a dříve spíše uzavřené a třeba i kulturně radikální komunity postupně přijímají vzorce chování a hodnoty většinové populace, jak o tom píše např. kanadsko-britský novinář Doug Saunders v knize The Myth of the Muslim Tide. (D.Saunders však tuto svoji knihu napsal v roce 2012, tedy ještě před vypuknutím migrační krize.)
Je však nutné předpokládat, že příští ekonomická krize, která je podle všeho na spadnutí, muslimské komunity spíše zradikalizuje. Nezaměstnanost, která je už nyní v mnoha zemích nesnesitelně vysoká, má potenciál zbavit mladé muslimy jakékoliv schopnosti začlenit se do západní společnosti a nechat je napospas islamistickým kazatelům.
Prognóza také nebere v úvahu politické snahy na řešení masové migrace pomocí vynucených kvót a rozdělování migrantů do zemí, které nejsou migrací tolik zasažené. Pokud by skutečně došlo na likvidaci suverénních azylových politik jednotlivých států EU, mohou za oněch třicet let vypadat čísla o muslimské populaci zcela jinak. Je to varování zejména pro země jako jsme my nebo Polsko a motivace bránit se jakýmkoliv tlakům Bruselu ve věci migračních kvót za každou cenu.
Berme tedy prognózu Pew Research Center čistě jen jako statistiku, přesná čísla, za nimiž se skrývá mnoho způsobů, jakou optikou na ně pohlížet. Zatímco při eventualitě zformování jakéhosi sekularizačního hnutí mezi mladými muslimy by 8 % muslimské populace nemusel pro žádnou z evropských zemí znamenat vážný problém, stejné procento bude smrtelnou hrozbou, bude-li každý druhý muslim mít doma vlajku Islámského státu.
Co to znamená pro Českou republiku?
Na první pohled, ať bude míra migrace jakákoliv, vyjdeme z toho vcelku nezasaženi – zachováme-li si suverénní azylovou politiku. Na druhou stranu, Německo, jehož populaci bude tvořit 30 % muslimů, jako náš nejsilnější soused – to není právě optimistická vyhlídka. Jak se v takovém případě změní německá politika vůči naší zemi? A co to bude znamenat pro naší bezpečnostní politiku?
Můžeme se uklidňovat tím, že ani rostoucí muslimská populace nebude znamenat velký posun v zahraniční politice té či oné země – jednoduše proto, že islám, díky svému antisekularismu a středověkému chápání politické moci, nebude schopný využít demokratických mechanismů a získat skutečnou politickou moc. Je možné, že jejich modem operandi bude stále jen bruální násilí a teror, ale nebudou schopni ovládnout celou politiku, natož ohrozit jejím prostřednictvím své sousedy.
V každém případě pro Českou republiku to znamená jediné: upevňovat vazby v rámci V4 a vytvářet pokud možno společná bezpečnostní řešení. Na EU se nemůžeme ve věci bezpečnosti spolehnout (spíše naopak).
Čísla Per Research Center dále nesou ještě jedno poselství: v našem případě není třeba panikařit. Máme čas přemýšlet. Jestliže si nyní ve strachu z islámské hrozby, která je pro Českou republiku pouze potenciální, budeme jako naše politické zástupce volit latentní totalitáře, pro něž je islám jen téma, které je pohodlně dostane k moci, uděláme stejnou chybu, jakou udělali západní politici, když své země otevřeli, pod tlakem ideologie multikulturalismu, islámské migraci. Pokud varujeme před islámem, musíme mít na paměti, proč to vlastně děláme: abychom uhájili svobodu a sekulární povahu naší kultury. Pomocí tématu islámu se však nyní dostávají do vysoké politiky lidé, jimž na svobodě vůbec nezáleží. Ti, kdo varují před nebezpečím islámu na racionální, ideologické bázi, musí od protiislámských totalitářů toto téma co nejrychleji získat zpět, dříve, než bude pozdě.
(Prognóza Pew Research Center je k dispozici na adrese http://www.pewforum.org/2017/11/29/europes-growing-muslim-population/)
