Širší souvislosti střelby v Kapitolu
7 ledna, 2021
Nepokoje v americkém Kongresu vyvolaly vlnu rozhořčení, znechucení ba i děsu, alespoň soudě podle reakcí mnoha komentátorů, včetně našich politiků. Pro mnohé je to konečně definitivní potvrzení: Donald Trump nectí demokracii, má diktátorské sklony, a měli bychom si dát pozor na každého, kdo si kdy nasadil červenou čepici s nápisem Make America Great Again.
Podle předsedy socialistů Hamáčka a předsedkyně Top09 Pekarové Adamové je událost výsledkem nepřijatelné polarizace společnosti, neschopnosti sjednocovat. To je bezpochyby pravda – nicméně nikoliv celá. Samotný fakt, že lidé jsou rozděleni podle svých názorů a postojů na všemožné větší či menší skupiny, které spolu v zásadních otázkách nesouhlasí a soupeří o vítězství svých hodnot, ještě neznamená, že samotná existence sporu je něco, co vede k násilí. Je zřejmé, že představa společnosti jako názorově naprosto jednolité šedivé masy je pro mnoho politiků něco lákavého – zvláště pro ty, kteří nedokáží formulovat žádné kategorické postoje a svoje výroky velmi opatrně zvažují tak, aby pokud možno šly vzít předem zpátky. Nebo pro ty, jejichž nejčastější výrok zní “Nevím.”
Střet názorů jako takový je žádoucí. A pokud jsme schopni jeden názor objektivně označit jako mylný, zatímco druhý názor naopak racionálně přijmout za správný, nelze se spojovat na nějaké zlaté střední cestě mezi pravdou a nepravdou. Zbývá kultivovaná diskuze, založená na rozumu, na jasné schopnosti člověka rozpoznat objektivní pravdu a za touto pravdou si stát.
Co když však žijeme ve společnosti, v níž je rozum dlouhodobě podceňován? Co když žijeme ve společnosti, jejíž intelektuální autority tvrdí, že nic jako pravda neexistuje? Že rozum je impotentní? Že není důležité vědět, ale především cítit? Střelba v Kapitolu je pouze jedním dílkem v mozaice iracionality.
Je velmi snadné tvrdit, že za střelbu před americkým Kongresem může Donald Trump. Jenomže představu, že jestliže se nám v politice něco nelíbí a něco nejde podle našich představ, je násilí přijatelná cesta, jak dosáhnout svého, rozhodně do amerického prostředí nevnesl Trump!
Všichni ti, kteří dnes vyjadřují děs a hrůzu nad nepokoji před Kongresem, pravděpodobně zapomínají na vymlácené výlohy a vypálená auta bojůvkami příznivců hnutí Black Lives Matter, zapomínají na násilné protesty amerických studentů proti svobodě projevu na univerzitách, nebo třeba na demonstrace voličů Hillary Clintonové před čtyřmi lety, a koneckonců i na protesty příznivců EU po britském referendu o vystoupení. Tohle všechno jsou projevy odvržení rozumu a jeho nahrazení projevy emocí nepřipouštějící jakoukoliv diskuzi. Nelze diskutovat s někým, kdo svoje jednání zcela dobrovolně a vědomě omezil na neartikulovaný řev. Trumpovi příznivci se jen dostali na další level. Ale nebyl to on, kdo jim dal jistotu, že tato cesta je správná. Protože nakonec i Donald Trump je jen výsledkem filozofie, která naší společnosti a celé západní civilizaci vládne. Museli bychom postupovat od Trumpa, ale stejně tak od politiků z druhé strany, od lidí jako je novopečený prezident Biden, od progresivních socialistů jako je Alexandria Ocasio-Cortezová, před mediální či kulturní autority nebo CEOs důležitých firem, přes profesory filozofických fakult, až k filozofům samotným.
A je mi naprosto jasné, že tento text bude, opět jen na základě slepých emocí, označen jako protrumpovská obhajoba, jako omluva toho, co se u Kongresu stalo. Je to samozřejmě nesmysl. Jen se pokusme celou událost zasadit do dlouhodobého kontextu a vypozorovat její dynamiku. Nasazovat psí hlavu Trumpovi, a myslet si, že tím jsme se s celým tématem vypořádali, by byla obrovská chyba, ať už se na svém odchodu z funkce chová jakkoliv šíleně a nepřijatelně, protože tady jde o dlouhodobý problém politické kultury (a nejen té politické, a nejen té americké). A kdo ví, jak filozofie utváří dějiny, jak ovlivňuje politickou praxi, ten vlastně nemohl být překvapen.
Jedné mety bylo dnes v noci ve Washingtonu dosaženo. Další budou následovat dříve či později. A je úplně podružné, zda se příštího násilí dopustí příznivci nějakého budoucího Donalda Trumpa nebo třeba budoucí voliči prezidentské kandidátky Ocasio-Cortezové. Pouze jediný rozdíl lze předvídat už dnes: vůči násilí, které bude pácháno v souladu s falešnými hodnotami, které hlásá současný kulturně-mediální establishment, budou narozdíl ode dneška naše politické špičky opatrně mlčet.
