Svobodní a komunálky

23. listopadu 2025

Ve svém prvním mailu jsem se zmínil, že jako svoji hlavní gesci v Republikovém předsednictvu si chci vybrat přípravu na nadcházející komunálky. I když jsme jako strana organizováni decentralizovaně a klademe důraz na to, že kraje a kandidáti v jednotlivých městech a obcích si řídí komunálky sami, přesto bych byl rád, kdyby se příštím volbám dal nějaký základní rámec, od kterého se lze odrazit a použít jej jako výchozí bod i při zohlednění všech specifik té či oné obce.

Rád bych v tomto mailu kromě prosby o podporu vyzval vás, členy Svobodných: kandidujte.
Jsme strana, která je myšlenkově zaměřena na „tu velkou“ politiku, chceme řešit velké otázky a problémy našeho státu, vyjadřujeme se k politice Evropské unie, k zahraniční politice, k národohospodářským otázkám, a témata komunální politiky nám mohou připadat tak trochu přízemní a mnohdy neobsáhnutelné optikou pravicové politiky. Často se říká, že politika města nebo obce nemůže být striktně pravicová. Že tady jde nikoliv o ideje ale o každodenní záležitosti. Já jsem se na to díval stejně.

Poprvé jsme v Berouně kandidovali v roce 2014, voličům jsme představili velmi pravicový program, rušení škodlivých vyhlášek, snižování poplatků, odstraňování regulací. Tehdy jsme získali něco kolem tří a půl procent, což na začátek nebylo vlastně vůbec špatné. Přesto jsem tuto kandidaturu bral tak trochu jako povinnost: jsem členem politické strany, a úkolem politické strany je kandidovat.

O čtyři roky později jsem původně kandidovat nechtěl, o komunální politiku jsem neměl zájem, Svobodní navíc tehdy procházeli dost vážnými názorovými střety. Když jsem si ale uvědomil, že v Berouně máme svobodomyslně smýšlející osobnost se značným renomé, zkusil jsem ho oslovit, zda by se nechtěl stát lídrem naší kandidátky. Ten člověk byl Jiří Míka, majitel hospody (což už samo o sobě zaručuje určitou známost) a hlavně aktivista za zrušení zákazu kouření v soukromých restauracích (se svými kolegy dával dohromady petici, dosáhl s ní slyšení v Senátu, měl za sebou jednání s mnoha politiky). Kupodivu, Jiří Míka se pro nápad kandidovat nadchl, získali jsme na kandidátku další nezávislé osobnosti a do voleb jsme šli s projektem, který jsme nazvali Lepší Beroun, přičemž celou vizuální identitou volebního projektu jsme přiznali jeho napojení na Svobodné. Kromě standardních témat rušení vyhlášek a regulací a snižování poplatků jsme do programu přidali téma zvelebování zanedbaných částí města, lepší péči o městskou zeleň, větší otevřenost radnice vůči občanům. Důležité téma bylo zrušení vyhlášky o povinné zavírací době hospod, díky čemuž jsme na kandidátku získali další majitele berounských hospod a restaurací. Já sám jsem kandidoval až na třetím místě, komunální politiku jsem bral stále jako okrajovou záležitost, nepočítal jsem s tím, že budu zvolen a chtěl jsem celý projekt podporovat spíš jako volební manažer. Ve volbách jsme však získali 8,6 %, což stačilo na dva mandáty, a já sám jsem se díky kroužkování z třetího místa do zastupitelstva dostal. Další čtyři roky jsme s Jiřím Míkou, s nímž mě od té doby pojí přátelství, byli v berounském zastupitelstvu velmi výrazným hlasem pro svobodu, pro rozumnou pravicovou komunální politiku a i jako opoziční zastupitelé jsme akcentovali témata, o která nám šlo a lze říct, že jsme dosáhli toho, že se jim radnice prostě musela věnovat a řešit je.

A komunální témata mě začala zajímat. Ono je totiž dobré si uvědomit, že jen málokdo z nás se stane poslancem nebo senátorem. Velká část naší práce uvnitř strany znamená podporovat ty, kterým se to podaří. V rámci komunální politiky je to ale politika každého z nás. Jsme tam politici sami za sebe. Vytváříme si svou vlastní pověst tam, kde nás lidé znají. To je velmi důležité a naplňující. V rámci svého města nebo obce můžeme být to, co snad všichni chceme: být politikem.

Jako svoje klíčové téma v rámci berounského zastupitelstva jsem si vzal bezpečnost a pořádek v ulicích, především práci městské policie. Snažím se propagovat téma zřízení okrskového systému. Vystupuji velmi hlasitě proti zvyšování poplatků, zavádění nesmyslných regulací a vyhlášek, ale i proti neplnění úkolů, které radnice má řešit (např. chybějící obchvat města, o němž se mluví snad už deset let). Snažím se udržovat soulad mezi pravicovými idejemi a tím, co lze v rámci komunální politiky uskutečnit. Ostatně bezpečnost je přece veskrze pravicové téma. Reakce lidé, které potkávám, ať už na sociálních sítích (např. berounské facebookové skupiny) ale především venku, jsou pozitivní. Oproti tomu vedení radnice mě moc nemusí 🙂

V roce 2022 jsme pojali kandidátku Lepší Beroun trochu jinak, udělali jsme během kampaně mnoho chyb, politická paleta Berouna se hodně změnila a náš výsledek ve volbách byl mnohem horší, než jaký jsem předpokládal: 7 %, což však stačilo pouze na jeden mandát (kandidovalo tehdy deset stran a sdružení). Chyba, kterou jsem si uvědomil až později, byla, že kampaň byla spíš moje one-man show. Výsledek tomu tedy odpovídal. Je to pro mě důležité poučení pro příští rok, až zde budeme znovu stavět kandidátku Lepšího Berouna.

Tento svůj komunální životopis jsem tady chtěl představit jako příklad toho, že to jde. Že práce v komunální politice má smysl i pro Svobodné. Ne jen proto, abychom začali budovat naše pozice odspodu za účelem dosažení těch velkých cílů velké politiky, ale proto, že to k tomu prostě patří a že naše politika má i na městech a obcích své místo.

Jděte do komunálních voleb. I když si to třeba nemyslíte, bude vás to bavit.

Luboš Zálom