Bude Evropská komise rozdávat absolventům umístěnky?
23 listopadu, 2016
Evropská unie se rozhodla řešit dlouhodobý a palčivý problém: nezaměstnanost mladých lidí. A řešení, jak jinak, spočívá přesně v tom, co nezaměstnanost způsobuje: v regulacích, příkazech a nemilosrdném dirigismu.
Podle návrhu Evropského pilíře sociálních práv, který vypracovala Evropská komise, by měly členské státy EU zajistit čerstvým absolventům do 25 let kvalitní práci, další vzdělávání, nebo stáž. A všechno bude zase dobré. Nezaměstnanost mladých se sníží, statistiky budou příznivé, a podpořeni pilířem sociálních práv budeme s nadšením hledět vstříc zářivé budoucnosti. Mladým absolventům se dostane ujištění o jejich potřebnosti a nepostradatelnosti. Bez ohledu na to, co ve skutečnosti umějí.
Kolik škody již socialisté všech možných barev napáchali na pracovním trhu po celém světě! Pod maskou rádoby ušlechtilých hesel o sociální spravedlnosti a smíru podkopávali a podkopávají to jediné, co má na trhu smysl: vztah nabídky a poptávky, který jako jediný dává objektivní obrázek o tom, co je užitečné a potřebné. Protože trh práce je neodmyslitelně spojený se vzdělávacím systémem, je nanejvýš nutné, aby tento obrázek byl vykreslen ve skutečných barvách. Pouze tak mladí lidé, kteří si vybírají, jakému oboru se budou v budoucnu věnovat, dostanou možnost zvážit všechna pro i proti: nejenom zájem o obor, ale i existenční stránku věci.
Prvotní příčinou nezaměstnanosti absolventů do značné míry spočívá v umělém nadhodnocování bezcenných a zbytečných oborů, pro něž na trhu práce prostě není a při nejlepší vůli nemůže být uplatnění. I při nejbujnější fantazii si nelze představit, že by firma, sledující reálné tržní cíle, mohla poptávat absolventy gender studies, mladé odborníky na sociální antropologii, čerstvé experty na multigenderovou klasifikaci jeskynních maleb z doby kamenné, nebo znalce problematiky environmentálních aspektů mezidruhové diskriminace. Netvrdím, že tyto obory nemohou být intelektuálně podněcující a zajímavé, ale vsadit na ně svoji existenci – to je až příliš naivní.
Absolventi takových studijních oborů mají vlastně pouze jedinou možnost uplatnění: v neproduktivním sektoru, tedy neziskovém či tzv. veřejném, kde se však podílejí na dalším umělém nadhodnocování svých oborů. A dlouhodobě v sobě živí nenávist ke svobodnému trhu: protože trh je považuje za bezcenné a odmítá je, musí být zkažený, nefunční, překonaný.
Nenávisti k pojmům jako trh, svoboda či kapitalismus jsou však absolventi těchto oborů soustavně vyučováni již od začátku jejich studia, a ve své pravé podstatě je to často to jediné, v čem tito lidé skutečně vynikají. Jejich cesta od poslucháren sociologických fakult až do kanceláří státních úřadů či vlivných neziskových organizací je přímočará a dobře naplánovaná. A nese své ovoce. S každým dalším absolventem neproduktivního oboru, jehož hlavním tématem je víra ve všemocnost státních regulací a v morální nadřazenost těch, kteří tyto regulace posvěcují razítkem odborníka, se upevňuje hradba, za níž se bezpečně skrývají všichni mocichtiví latentní totalitáři, posedlí touhou po zotročení všech, kteří projevují nějakou známku individuality.
Absolventi oborů sociologie, gender studies, environmentální antropologie či antropologického environmentalismu jsou lační po pracovních místech, v nichž budou moci dokázat, že je jejich škola naučila, jak rozumět společnosti, jak společnost poučovat, a jak ji řídit. Po celou dobu jejich studia byli ujišťováni, že právě toto je jejich posláním: znají zákonitosti, dokáží je přesvědčivě odprezentovat, vsadit do tabulek a grafů, dokáží předvídat budoucí vývoj, vysvětlit, proč se to či ono děje právě tak, a ne jinak. A jsou tedy kompetentní k tomu, aby řekli, jak má společnost vypadat.
Odbornici, kteří s vážnou tváří schvalují a podporují regulace, které nám přikazují, co nesmíme jíst, co nesmíme pít, co bychom neměli říkat nebo psát, čím bychom měli svítit, jaké spotřebiče bychom měli používat – ti všichni jsou produktem humanitních oborů, udržovaných uměle, mimo potřeby reálného trhu, pouze pro podporu politiky, namířené proti nám všem.
Ale nebuďme nespravedliví – tito lidé dostali falešné signály, rozhodli se podle nereálných kritérií, které jim byly nabídnuty autoritami. Podobně jako senioři, kteří jsou na předváděcí akci podvedeni tzv. šmejdy, a odnáší si nesmyslně předražené nádobí, sedli i studenti a absolventi neproduktivních, zbytečných oborů na lep hanebným šmejdům. S trochou nadsázky, obory jako sociologie, gender studies nebo environmentální folkloristika zničily více mladých životů, než alkohol či drogy.
A právě nyní se ti, kteří studenty svedli na falešnou cestu, rozhodli nabídnout zoufalým absolventům, konfrontovaným s nemilosrdnou realitou, podobně falešný produkt.
Nezaměstnanost mladých lidí je v některých zemích Evropské unie skutečně hrozivá. Například ve Španělsku se pohybuje kolem padesáti procent, přičemž průměr v EU je asi dvacet procent. Lze tvrdit, že v Evropě vzniká celá generace lidí postižená, i přes své vysokoškolské diplomy, nikoliv jen nezaměstnaností, ale přímo nezaměstnatelností. Rigidní pracovní trh problém jen prohlubuje. Jestliže firmy musejí překonat bezpočet překážek, aby mohly nevyhovujícího zaměstnance propustit, přičemž za něj musejí odvádět peníze státu, bez ohledu na jeho skutečnou produktivitu, je zřejmé, že vůle riskovat a zaměstnat absolventa je velice nízká. I tak ale firmy absolventy hledají: potřebují však především absolventy technických oborů. Ti jsou žádáni a dveře mají otevřené v celé Evropě.
Jestliže se Evropská unie pokusí nařídit členským státům vytvářet pracovní místa pro absolventy, nevzniknou tím žádná nová pracovní místa navíc. Spíše naopak: protože aktivní vytváření pracovních míst s sebou nese nevyhnutelné náklady, které padnou na vrub daňovým poplatníkům, lze předpokládat, že několik pracovních míst zřízených pro absolventy neproduktivních oborů bude znamenat zánik pracovních míst tam, kde se skutečně něco vytváří. Protože ti, kteří produkují, jsou zároveň ti, kteří musejí platit daně.
Nic není zadarmo. A tyto nové nápady Evropské unie zaplatí ti, kteří jsou produktivní. Ve prospěch těch, kteří produktivitou pohrdají. Jejich schopnosti, znalosti, cíle, budou obětovány ve prospěch nadutých nevzdělanců, kteří však na svoji nevzdělanosti mají diplom.
A i nadále se budou vysílat falešné signály těm, kteří si teprve vybírají, jaké obory budou studovat. Falešné signály, které bude o to obtížnější správně rozpoznat, protože hlavní viditelný následek špatného výběru studia, tedy špatná uplatnitelnost, bude zamaskován politikou nařízenou z Bruselu. Další následky budou dlouhodobé a nevyhnutelné: Evropa bude zaostávat za Amerikou ba i Čínou co do produktivity a technologických inovací; budou chybět skuteční odborníci, kteří, než aby žili v systému, který je jen vysává, odejdou jinam; staneme se společností, jíž budou vládnout sebevědomí, o své výlučné důležitosti přesvědčení ignoranti ověnčení bezcennými diplomy.
Nejde přitom jen o ty, kteří si zvolili svůj studijní obor na základě falešného signálu. Celý dnešní socialistický systém, který si vytváří loajální podporovatele z řad studentů, je s každou další regulací a s každým dalším státním zásahem viditelně nefunční a neschopný zajistit to, co alespoň papírově zajišťovat má: holedbají-li se socialisté, že bojují s chudobou či nezaměstnaností, ve skutečnosti pouze chudobu prohlubují a nezaměstnanost zvyšují, a poškozují i ty, kteří by v normálně fungujícím ekonomickém systému, do nějž by stát nezasahoval, své uplatnění našli. Mám tím na mysli ty, kteří se nevydali cestou studia, ale věnují se praktickým oborům a na trh práce nastupují v porovnání s absolventy vysokých škol dříve. Ti jsou současnou socialistickou politikou ještě zranitelnější.
Je však třeba si uvědomit ještě jednu rovinu návrhu Evropské komise: je to další z mnoha pokusů, jak ovládnout výdajovou politiku členských států a vměšovat se do záležitostí, které mají rozhodovat jejich občané. Jestliže by členské státy EU měly aktivně vytvářet pracovní místa pro jednu úzce vymezenou skupinu obyvatel, bude to znamenat další položku do už tak dost napjatých státních rozpočtů. Jednotlivé vlády se buď budou muset dále zadlužovat nebo zvyšovat daně. Někdo to prostě bude muset zaplatit. A voliči s tím nebudou mít možnost nic udělat. Brusel tak nehorázně oklešťuje možnosti domácí politiky a zužuje mantinely, v nichž se lze pohybovat. Chcete volit někoho odpovědného a pravicového, kdo osvobodí pracovní trh, narovná podmínky, a nechá fungovat přirozené vztahy nabídky a poptávky? Máte smůlu. Kvůli Bruselu se pravicová politika stává více a více nemožnou, a tento nejnovější nápad Evropské komise je jen jedním dílkem v mozaice. Hrozí nám konec politiky jako takové, tedy politiky, v níž je svrchovaným suverénem občan.
Můžeme si být jisti, že tzv. Evropský pilíř sociálních práv bude nyní urputně propagován jak našimi politiky, tak médii, a nakonec i tzv. odborníky na sociální politiku, které si dnešní politická elita vychovala k obrazu svému. Zároveň však můžeme doufat, že to budou právě země, jako je Česká republika, v níž se proti takovému sociálnímu inženýrství zvedne alespoň významně hlasitý odpor, protože lidé ještě mají v paměti tzv. umístěnky, které za komunistické totality určovaly druh vykonávané práce a místo pracovního pobytu. Stejně jako v případě návrhu Evropské komise byly umístěnky nikoliv ekonomickým, ale především politickým nástrojem, jehož účelem bylo uplatňovat moc.
Zatím ještě máme možnost se k takovým návrhům jako voliči vyjádřit. Politika ještě existuje. A každé volby jsou příležitostí, jak vyjádřit svůj názor a volit sebevědomé a neústupné politiky, kteří se před diktátem Bruselu neskloní – politika Evropské unie je totiž pouze tak silná, jak slabá je vůle politiků jednotlivých členských států. Vůbec nejlepší by však bylo, pokud bychom si tyto úvahy mohli odpustit a návrhy, jako je Evropský pilíř sociálních práv, se zabývat jen jako vzdálenou kuriozitou, šíleným výplodem socialistů kdesi daleko, odkud nám nemohou nijak ublížit a nic nám vnutit. K tomu vede snadná cesta: opusťme Evropskou unii dokud je čas.
