Fridays For Reason #4: Obchodníci se strachem
26 července, 2019
O tom, že zemské klima se mění kvůli lidem, prý panuje mezi vědci naprostý konsenzus. Každý, kdo se snaží oponovat zprávám mezinárodního panelu pro změny klimatu se prý staví proti vědeckému poznání.
Dokonce i sám papež, pro mnohé lidi nepopiratelná morální autorita, se vyjádřil ve smyslu, že ti, kdo vystupují proti klimatologickému konsenzu, jsou zpátečníci a tmáři. Můžeme si jen klást otázku, kdy se proti těmto heretikům začnou vést inkviziční procesy…
Jenomže ono to s tím vědeckým konsenzem není tak jednoznačné, jak se nám snaží zelená propaganda namlouvat.
Každý vědecký obor má za sebou celou řadu omylů a nepřesností, které byly následně poctivým vědeckým úsilím racionálně vyvráceny a opraveny. Tzv. klimatická věda je však nejen oborem plným omylů, ale také lží a podvodů.
Již poměrně dlouhou řádku let provozuje historik Vítězslav Kremlíkserver Klimaskeptik.cz, kde odhaluje a čtenářům představuje různé podvody a nepravdy, které na nás chrlí environmentalistické hnutí. Před několika týdny vyšla jeho kniha nazvaná Obchodníci se strachem. V ní uceleně popisuje pozadí současné klimatologie, která se vlastně zpronevěřila poslání racionální vědy a stala se pouhým nástrojem dogmatických ekologických aktivistů a mocichtivých politiků. V knize se dočteme o aférách jako byla např. Climategate, dozvíme se o fungování a zákulisí mezivládního panelu IPCC, a také o špinavých praktikách, které klimatologické hnutí používá k očernění a likvidaci každého vědce, který projeví nesouhlas nebo nabídne alternativní teorii nebo řešení.
Vítězslav Kremlík jednoduše vysvětluje, proč se to celé děje: strach je totiž lukrativní komodita. Přináší peníze i politickou moc – za předpokladu, že se najde dostatek lidí, kteří jsou ochotni se iracionálnímu strachu podřídit.
Posuďte sami:
“Henk Tennekes (nar. 1936) býval ředitelem nizozemské meteorologické služby KNMI. Jeho kniha o atmosférické turbulenci Úvod do atmosférických turbulencích z roku 1972 patří dodnes k hlavním učebnicím v oboru. Když však OSN založila klimatický panel a obor se začal politizovat, Tennekes začal veřejně kritizovat skleníkovou hypotézu. ‘Znepokojuje mne arogance vědců, kteří lehkovážně tvrdí, že dovedou vyřešit klimatický problém, pokud dostanou více peněz. Znepokojuje mne, jak se spoléhají na nové superpočítače,’ psal v 90. letech. Načež byl vyhozen z práce, protože takové názory byly politicky nepohodlné. těžko se pak protloukal. ‘Lidé z KNMI se mi stále vyhýbají jako malomocnému. Protože říkám něco jiného, než je dogma jejich klanu. Nejprve musíte věřit tomu, co oni, teprve pak je vám dovoleno se zapojit do jejich diskuzí,’ cituje Tennekese článek v de Telegraaf. V roce 2010 vystoupil z nizozemské akademie věd na protest proti politizaci vědy. O dva roky později byl jedním ze signatářů dopisu ‘No need to panic about global warming’, který skupina vědců otiskla ve Wall Street Journal.”
Není nic zlého na důvěře vůči vědě – ve své pravé podstatě je to racionální. I když dané vědě nerozumíme, důvěra vůči ní je výrazem uznání rozumu jako jediného nástroje poznání, jenž má člověk k dispozici. Stejně tak je v pořádku chovat nedůvěru vůči moci, vůči politice. Jak se však stavět vůči totálně zpolitizované vědě? Vůči vědnímu oboru, v níž se rozum dostal až na druhou kolej, a prim hraje moc?
Zatímco racionální, objektivní vědecký přístup dostal před padesáti lety člověka na Měsíc, dnešní zpolitizovaná klimatologie je s to dostat člověka zpět do jeskyně.
