Fridays For Reason #5: Modrá, nikoli zelená planeta
23 srpna, 2019
Klimatičtí záškoláci prohlašují, že svoje teze staví na vědeckých faktech. Dobře, odhlédněme nyní na chvíli od toho, jak nedůvěryhodnou se klimatologie díky své politizaci stala.
Předpokládejme na chvíli, že se klima skutečně nepřirozeně otepluje, a že za to může produkce CO2 člověkem. Co tedy s tím?
Přírodní věda poskytuje odpovědi na otázky o přírodních jevech: teplota, hladina moří, růst ledovců, celkový vývoj klimatu. Může nastínit i určitý vývoj do budoucna. Není však kompetentní k tomu, aby posuzovala vliv klimatu na lidskou společnost. K tomu je kompetentní ekonomie. Pouze ekonomie nám dává ucelený obrázek o nákladech a přínosech změn klimatu, stejně jako o nákladech a přínosech navrhovaných řešení.
Václava Klausenetřeba představovat – ekonom a jeden z mála skutečných politiků, kterého jsme zde za posledních třicet let měli. Žádný jiný evropský, a troufám si říci světový politik toho pro racionální opozici proti klimatickému alarmismu nevykonal tolik co Václav Klaus. Proti zelené ideologii vlastně aktivně vystupoval od začátku své politické kariéry a kritizoval ji jak z pozice ekonoma, tak z pozice klasického liberála.
V roce 2007, už jako prezident ČR, napsal knihu Modrá, nikoliv zelená planeta,v níž shrnul svoje postoje vůči klimatickému alarmismu. Odvolává se na přírodní vědce jako je např. profesor Fred Singer. Jako ekonom především upozorňuje, jak důležité je v otázce globálního oteplování téma diskontování budoucnosti a také efekt bohatství a technického pokroku.
Diskontní sazba je vlastně cenou času, která převádí či přepočítává dnešní hodnotu na hodnotu budoucí. Budoucí hodnota je nutně nižší nežli ta současná. Problém klimatických alarmistů je, že hodnotí budoucnost takřka stejně jako dnešek; jimi předpokládaní diskontní sazba je nesmyslně nízká. Jako by nám chtěli namluvit, že budoucí generace budou hodnotit náklady změn klimatu stejně jako my, třebaže budou mnohem bohatší.
Václav Klaus dále upozorňuje, že je nutné brát v úvahu náklady obětované příležitosti. Opatření proti globálnímu oteplování budou něco stát, a vynaložené prostředky tedy nepůjde použít jinde – a budou chybět. Kjótský protokol požadoval omezení použití fosilní energie o třetinu, což znamená enormní náklady. Výsledkem mělo být snížení teploty o 0,05 stupně do roku 2050. To je trochu drahá legrace, že? Alarmisté jsou však očividně ekonomií nepolíbeni…
Václav Klaus v dalších letech napsal ještě dvě knihy na téma globálního oteplování. Za prvé je to sborník jeho textů s názvem Modrá planeta v ohrožení. V roce 2017 napsal knihu Zničí nás klima nebo boj s klimatem?, v níž vlastně aktualizuje a doplňuje svá stanoviska. Po deseti letech od vydání své první knihy o změnách klimatu dochází k závěru, že situace se příliš nezměnila. Klimatické náboženství je stále na koni a stále je s to ohrožovat naši svobodu. A stále chybí dostatečně hlasitá opozice. Texty Václava Klause poskytují důležitou obhajobu střízlivého, ekonomického a v neposlední řadě klasicky liberálního přístupu, který je však v debatě o ekologických otázkách odsouván na vedlejší kolej.
Jak nás nabádají klimatičtí záškoláci, naslouchejme vědě, hlavně tedy té poctivé vědě a poctivým vědcům. Stejně tak je nutné naslouchat ekonomii, protože pouze ta, jakožto věda o lidském jednání, dává celkový obrázek. Zasluha Václava Klause je v tomto nepopiratelná. Bez jeho publicity významného politika by otázka ekonomie a svobody byla v debatě o globálním oteplování patrně zcela opomenuta. Ekonomie je důležitějším polem pro argumentaci než přírodní věda. Přesto však není nejdůležitější. Ani ekonomie není schopna sama o sobě spor globální oteplování rozhodnout a zachránit naši svobodu.
Příště si povíme, proč tomu tak je.
Na viděnou příští pátek.
