Zpět

Fridays For Reason #9: The Anti-Industrial Revolution

Srpen 30, 2019

Prázdniny klimatickým záškolákům pomalu končí; jistě během nich nasbírali dostatek sil, aby s novým školním rokem mohli zase pravidelně stávkovat za záchranu klimatu.

Pokud využili volna a sledovali během prázdnin tento krátký vzdělávací cyklus a přečetli si knihy, které jsem se jim pokusil zprostředkovat, mohli se seznámit s fakty, které jim možná dosud byly neznámé. Že s vědeckým konsenzem o lidském zavinění globálního oteplování to není zdaleka tak žhavé, jak tvrdí zelená propaganda. Že CO2 rozhodně není tím hlavním skleníkovým plynem. Že na zmenách klimatu se podílí bezpočet dalších, důležitějších faktorů, než emise CO2. Nebo že je též třeba brát v úvahu ekonomickou stránku věci a správně ohodnocovat budoucnost. Jsou tady zkrátka desítky a stovky důvodů, proč neposlouchat Grétu Thunbergovou, která nám přikazuje panikařit.

Jenže jak je možné, že i přes záplavu vědeckých a ekonomických protiargumentů je environmentalistické hnutí stále tak silné? Odpověď nalezneme ve filozofii.

Americká filozofka a spisovatelka Ayn Randová je autorkou světoznámého románu Atlasova vzpoura (Atlas Shrugged), v němž popisuje pád kolektivistické společnosti a beletristickou formou nastiňuje základy svého filozofického systému, který nazvala Objektivismem. Napsala obrovské množství textů, v nichž Objektivismus vysvětluje od metafyziky, přes epistemologii a etiku, až k politice.

Podstatou objektivismu je rozum jako jediný, absolutní nástroj poznávání reality. Člověk je prostřednictvím svého automaticky platného vnímání a svého rozumu schopen s jistotou docházet k pravdivým závěrům. Dokáže si racionálně stavět svůj žebříček hodnot, přičemž tou nejvyšší hodnotou je jeho vlastní život. Z toho plyne morálka racionálního egoismu jako univerzálně platná morálka pro každou lidskou bytost. Aby člověk mohl jednat podle závěrů svého rozumu a získávat nebo udržovat hodnoty, musí žít ve svobodě. Z toho plyne čistý, neregulovaný kapitalismus jako jediný společenský systém, v němž můžeme žít jako lidé.

Ayn Randová napsala několik textů, v nichž se věnuje podstatě tzv. Nové levice, příčinám mládežnické revolty z konce 60. let, a analyzuje myšlenkové a morální základy etablujícího se environmentalistického hnutí. Tyto texty vyšly později ve sborníku nazvaném Return of the Primitive: The Anti-Industrial Revolution. Pro pochopení toho, co se dnes děje kolem hnutí klimatických záškoláků, pokládám tyto texty za velmi důležité a podnětné.

Za jeden z kořenů problému pokládá Ayn Randová americký vzdělávací systém založený na progresivistické filozofii Johna Deweyho. Protestující studenti jsou podle Randové nevyhnutelným důsledkem antiracionální filozofie. V eseji nazvaném The Comprachicos popisuje, jak vzdělávací systém v mladých lidech ušlapává schopnost a vůli racionálně a samostatně uvažovat, a formuje je pro zdánlivou rebelii a revoltu, která je však ve skutečnosti poslušným konformismem s antiracionálními filozofickými trendy. A tento poslušný konformismus nevede k ničemu jinému, než k poslušnosti vůči politické autoritě.

V eseji Apollo vs. Dionysus popisuje Ayn Randová na kontrastu dvou důležitých událostí konce 60. let, startu Apolla 11 a hudebním festivalu ve Woodstocku, kontrast a konflikt mezi rozumem a emocemi. Hnutí revoltující mládeže slepě následuje emoce. To koneckonců vidíme i dnes, na hnutí klimatických záškoláků. Stejně jako hordy hippies jsou i dnešní stávkující studenti vedeni jednou zásadní emocí: iracionálním strachem. Ayn Randová zdůrazňuje, jak důležité je plně pochopit úlohu rozumu v lidském životě.

A konečně v textu The Anti-Industrial Revolution Ayn Randová podrobně rozebírá principy environmentalismu jako ideologie založené na nenávisti vůči průmyslu, technologiím, rozumu a lidskému životu. Nekompromisně odkrývá zásadní cíle zeleného hnutí: rozpoutat revoluci, která zboří vše, čeho lidstvo díky průmyslu a technologiím dosáhlo.

Ayn Randová obhajuje racionální egoismus. Člověk je sám sobě tou nejvyšší hodnotou a primárním cílem. Racionální egoista hájí své vlastní zájmy; odmítá obětovat se ostatním, stejně jako ostatní sobě. Co z toho vyplývá?

Racionální egoista se odmítá stydět za to, že v maximální míře využívá planetu Zemi pro soustavné zlepšování a zkvalitňování svého života. Naopak, je hrdý na svoji produktivitu a tvořivost. Uvědomuje si, že máme pouze dvě možnosti – využívat Zemi nebo zemřít. A volí si hrdě první možnost: žít.

Takovýto morální postoj je tou nejspolehlivější obranou proti nenávistné a destruktivní demagogii ekologických aktivistů i klimatických záškoláků. Představme si, že by se nejširší veřejnosti přihlásila k morálnímu krédu, že člověk má být hrdý na to, co vytvořil a že k tomu využil vše, co mu realita nabízí. Ekologičtí aktivisté spoléhají na to, že většina lidí naopak v hloubi duše pokládá využívání přírody za něco přinejmenším podezřelého, nekalého. Pokud bychom se této vnucené morální viny zbavili, máme vyhráno a environmentalistické hnutí skončí na smetišti dějin, kam patří.

Pokud bychom morálně obhájili naše právo využívat Zemi, přijdou klimatičtí záškoláci i jejich comprachicos o všechny argumenty a budou poraženi. A teď mi povězte: co je na tom vlastně tak těžkého?

Na viděnou za týden, u posledního dílu tohoto cyklu, v němž si dáme takové malé opáčko.