Kandiduji na lídra Svobodných pro eurovolby!
5 února, 2023
Vážení členové a stávající nebo i budoucí registrovaní příznivci Svobodných!
Už je to pár týdnů, co jsem v našem stranickém volebním systému odkliknul přihlášku do primárek pro eurovolby, které vrátí Svobodné do Europarlamentu. Je nejvyšší čas rozepsat se o tom, s jakou vizí do toho jdu a proč byste mi měli dát svůj hlas a svěřit mi pro nadcházející volby pozici lídra. Původně jsem měl v úmyslu rozepsat se stručně. Ale ono to zas tak dobře nejde. Jde o téma z druhu těch košatých.
Pokud jste registrovaní příznivci Svobodných, využíváte jistě velmi aktivně zásadní právo, které spočívá v možnosti volit v otevřených primárkách. Svobodní jsou jedinou stranou na naší politické scéně, která institut otevřených primárek zavedla. Proč? Jde o první test volitelnosti. Sami naši voliči si vyberou, kdo má být lídr. Nerozhodují o tom zákulisní dohody, delegáti, nebo kmotři, rozhodují o tom sami voliči. Pokud registrovaní voliči nejste, máte možnost se jimi stát – a rozhodnout o tom, jak bude naše kampaň do eurovoleb vypadat. Kandidát na lídra v některé z jiných politických stran se nemusí obracet k veřejnosti. Musí zaujmout stranické kmotry. Já se v této na první pohled vnitrostranické věci obracím přímo k vám, k těm, kteří Svobodné znáte, máte je rádi, uznáváte je, a třeba je i volíte.
Nejprve k argumentům, které lze shrnout do množiny těch ideových a ideologických. Před mnoha a mnoha lety jsme ve volbách do EP uspěli a vyslali tam Petra Macha. Naše kampaň tehdy byla postavená velmi dobře, přičemž nám k úspěchu samozřejmě do určité míry pomohla i nízká volební účast. Naším tématem tehdy byly tzv. euronesmysly. Naprosto jasný, snadno vysvětlitelný, uchopitelný a komunikovatelný termín, pod nějž jsme zahrnuli všechny absurdní a škodlivé regulace, kterými europolitika zasahuje do života lidí v naší republice. Od norem na úhel ohybu banánů až po zákaz prodeje žárovek nebo určování, jak velký příkon má mít vysavač.
Jsme strana, která vystupuje proti regulacím a která zastává koncept laissez faire kapitalismu. Jsme pro svobodný trh a věříme, že ve svobodném prostředí, kde cenu všeho udává nabídka a poptávka, se zcela přirozeně ustálí takové standardy, které lidem vyhovují. A pokud jsou například 100wattové žárovky neefektivní, přirozená cenotvorba na poli energií přiměje lidi kupovat něco úspornějšího. Tohle se však neděje. Regulace se vytvářejí pro regulace samotné, jako výraz moci a samozřejmě jako výraz naplňování nějakých “vyšších”, od zájmů lidí naprosto odtržených hodnot. Od zájmů společnosti, kolektivu, třídy, rasy, nebo třeba planety. Pokud se něco takového děje na úrovni národního státu, lze mnohé skrze demokratické mechanismy zvrátit. Pokud to pochází od nadstátního a nadnárodního molochu s výrazným demokratickým deficitem, je to cesta do otroctví.
Důležité je, že naše tehdejší kampaň byla i ve svém odmítání euronesmyslů naprosto pozitivní a přátelská, nebyla dryáčnická, hysterická, nebyla lživá ani populistická, nevytvářela agresivní podtext. Symbol žárovky fungoval velmi dobře. Nekomunikovali jsme příliš téma vystoupení z EU, tedy alespoň co si pamatuji, protože czexit je téma pro národní volby, nikoliv pro eurovolby. Myslím, že i díky takto pojaté kampani, jsme tehdy naše voliče získali.
Jak se za tu dobu Evropská unie proměnila? A kdo dneska téma euronesmyslů akcentuje?
Největší euronesmysl, pod nějž lze zahrnout celou řadu dalších menších nesmyslíků a nesmyslíčků, je samozřejmě evropská zelená politika. Žárovkový zákaz na steroidech. Nejde jen o to po praktické politické a ekonomické stránce odmítnout zákazy výroby a prodeje automobilů, povinné energetické štítky na domech, povinná zateplení nebo energetickou pasivitu nových budov, rozšiřování systému emisních povolenek i na to, když si doma rozsvítíte. Obhájit něco takového na bázi myšlenek svobodného trhu a svobody jednotlivce, to jako Svobodní umíme velmi dobře, je to vlastně středobod naší existence. Pokud bychom nedokázali argumentovat tak, jak by dnes zelenou politiku odmítal třeba Milton Friedman, který se jí nedožil, pak to skutečně asi můžeme zabalit. Jde podle mě ještě o hlubší argumentaci, více filozofickou, více zaměřenou na morální zvrácenost toho všeho. Zaměřenou na obhajobu morálky energetické politiky, protože ta slouží nebo má sloužit potřebám lidí, nikoliv “zájmům planety” nebo přáním zelených šílenců. Protože je správné, aby se lidé měli dobře a nesmějí se za to v žádném případě stydět. Je potřeba z pozice politiky morálně odsoudit zelená hnutí, která slouží jako první podpora pro zelenou politiku. To, co dělá zelená politika, je totiž s určitým zpožděním to, po čem volají aktivisté. Ti propátrávají terén, vypouštějí pátrací balónky, a politici se pak odkazují na to, co vlastně lidé chtějí.
Stejně jako kampaň před lety, která v kostce akcentovala právo svítit si doma tím, čím chceme, i naše příští kampaň se musí v tomto ohledu zaměřit na to, že nám nebude nikdo přikazovat, čím smíme nebo nesmíme jezdit. A jestli vůbec smíme něčím jezdit. Nebo jaký dům si postavit. A zda vůbec máme právo někde bydlet…
Zelená politika je jedním z mých dlouhodobých témat. A zaměřuji se především na myšlenkovou a morální podstatu toho všeho. Důležité je, že ani ODS ani SPD nebudou schopné toto téma řádně využít. Neumím si představit, že pánové Zahradil nebo Vondra (kteří jinak vystupují vcelku racionálně) budou při eurokampani varovat před zelenou politikou, zatímco jejich stranický šéf a gang kolem něj tuto politiku dlouhodobě vítá. Co se týče SPD, na jejich politiky je toto téma očividně intelektuálně příliš složité. Nechávají ho být. V obou případech je to pro Svobodné otevřená příležitost.
A současná situace nám umožňuje nasadit téma zelené politiky i na konflikt na Ukrajině. Můžeme si být jisti a měli bychom to často zdůrazňovat, že právě důraz na zelenou politiku, který rozvrátil nebo přinejmenším výrazně poškodil evropskou energetiku (zejména v Německu) znamenal zásadní strategické posílení Ruska. Bez závislosti Německa na ruském plynu, což byl jasný důsledek zelené politiky, by si Rusko na útok nejspíš vůbec netrouflo. Pokud chceme silnou pozici vůči Rusku, je potřeba pracovat na odzelenění evropské energetiky. Být silný vůči Rusku znamená mít spolehlivou energetickou soustavu (tedy naprosté minimum parazitních, tzv. obnovitelných zdrojů), která zajistí občanům co nejnižší ceny. Tak nebude Evropa vydíratelná a zároveň ne tak náchylná na různé cenové turbulence, které mají pontenciál vzbuzovat vůči Rusku na straně občanů zoufalý defétismus. V tomto ohledu máme pro kampaň pozici taktéž vhodnou: být pro zelenou politiku a zároveň dělat ramena na Rusko (jak se chová pětikoalice) je křiklavý rozpor, na nějž vlastně vůbec nikdo nepoukazuje. Oni si myslí, že můžeme mít energetiku postavenou na větrnících, a zároveň vést úspěšnou válku (třeba i jen studenou) vůči autoritářskému Rusku. To je šílenství.
Jsem si jistý, že takto tématicky ukotvená kampaň bude pochopitelná a srozumitelná. Bude kousavá vůči soupeřům, ale může být zároveň přátelská a pozitivní vůči občanům. Jakou marketingovou stavbu kolem ní vybudovat, musí být výsledkem konzultace na širší bázi. Já jsem ideolog, nikoliv marketér.
Co následně dělat v europarlamentu? Především, být vidět a slyšet a akcentovat témata, s nimiž do úspěšné kampaně půjdeme. Petr Mach si nakonec na euronesmysly příliš neposvítil. Přitom jeden velmi viditelný se tehdy nabízel, evropská migrační politika, kterou jsme jako téma nechali ladem, protože se lidé kolem Petra Macha obávali, že by nás takové téma mohlo poškodit a posunout někam mezi populisty a xenofoby. Tím, že jsme toto téma nechali být, jsme populisty a xenofoby posílili. A sami jsme si žádné téma na těch šest let našeho mandátu nevybrali. Zoufalá, neupřímná, nepozitivní volební kampaň před pěti lety byla toho jen logickým vyústěním.
Nedělám si iluze, že EP je platformou pro zásadní změny. Je to parodie na parlament. Je to však zásadní platforma pro formulaci myšlenek. Můžeme a musíme se zde poučit z UKIPu ale i od jiných europoslanců (Daniel Hannan například), kteří sice možná prakticky nic zásadního nezměnili, jejich názory však byly velmi dobře slyšet a znamenaly velmi zásadní intelektuální a argumentační munici pro euroskeptiky v celé EU.
Kromě zelených euronesmyslů by naším tématem pro náš euromandát mělo být to, co už Jiří Payne v závěru svého mandátu (který získal po Petru Machovi) v základu představil jako alternativu pro Evropu. Nové uspořádání evropské spolupráce, které počítá s tím, že EU je nefunkční a rozpadne se. Jiří Payne na této své vizi začal pracovat, popsal ji, a máme tedy v této věci na co navázat. Rozhodně budu usilovat o to, aby se Jiří Payne na našem euromandátu podílel jako klíčový poradce právě pro téma alternativy pro Evropu. Na druhou stranu, nemyslím si, že je to vhodné téma pro kampaň. S rozpadem EU si nikdo nedělá starosti, je to něco nepředstavitelného, stejně jako pro kampaň do národního parlamentu nemá smysl použít jako téma dejme tomu zlepšení podmínek léčby onkologických onemocnění, protože volič vesměs nepočítá s myšlenkou, že takovou léčbu bude někdy konzumovat…
Třetím tématem pro euromandát musí být důraz na plnění pravidel, na nichž EU stojí, dokud tedy EU jako projekt trvá. Není možné, aby například Německu prošel záměr napumpovat do své ekonomiky 200 miliard eur jako úlevu firmám v době energetické krize. Pokud toto Evropská unie toleruje (a ona to zákonitě bude tolerovat, protože EU je především Německo), je to plíživá ekonomická kolonizace okolních zemí, které si takovou injekci nemohou dovolit a jejich firmy pak budou připravené na odkup za hubičku. Německý stát to svým firmám zaplatí. Vytvářet širší platformu slabších členských států právě proti takové ekonomické kolonizaci by mělo být důležitým tématem, pozitivním (plnění pravidel), zaměřením na koncept národního státu. Pokud EU neplní a nerespektuje svá vlastní pravidla, pak nemá smysl takový projekt dále udržovat. Nejde tady pouze o czexit, ale o hrozbu odchodu všech zemí, které by takto mohly být kolonizovány německými firmami (ale vlastně německým státem, za pomoci německých dvou set miliard eur). Mimochodem, že v EU platí jiná pravidla pro velké státy a jiná pro malé, to vidíme již dlouho, že?
Čtvrté důležité téma je samozřejmě odmítání eura. Jde sice o téma daleko více pro naši národní politiku, nicméně jak jsme se přesvědčili během naší petiční akce, toto téma mezi lidmi rezonuje.
Další témata, jako např. migraci nebo obrannou politiku vidím v tuto chvíli jako okrajová.
Nakonec bych se ještě rád zmínil o jedné důležité věci. Domnívám se, že už nesmíme udělat tu chybu, že budeme našeho europoslance nutit sedět jak v europoslanecké lavici v Bruseli, a zároveň řídit tady v Praze naši stranu. Petr Mach byl schopný člověk, ale nezvládl to. Umožnilo to vyrůst darebácké levicové frakci v rámci Svobodných. Následky známe všichni. Nyní jsme z těchto ideových tahanic už nějakou dobu venku a podle mě jdeme správným směrem.
Potřebujeme silné vedení v rámci strany a zároveň europoslance na plný úvazek, který nebude potřebovat pendlovat mezi Prahou a Bruselí. Nebo mezi Berounem a Bruselí. Jsem si jistý, že na kampani budeme spolupracovat všichni, ať už bude lídrem kdokoliv, a využijeme viditelnosti každého člena, v kontextu toho, jak viditelný je a jak jeho viditelnost v rámci kampaně poroste. Pokud chceme být dospělá strana, musíme být schopni kompetence oddělovat. A začít pracovat na tom, aby počet viditelných tváří rostl. Nikoliv sázet všechny karty na jednu viditelnou tvář. Libor Vondráček je vynikající předseda, byl by nepochybně i vynikající lídr do eurovoleb, ale obávám se, že sedět na dvou důležitých židlích a mít dvě významné odpovědnosti nikdo neumí. Luboš Zálom v Bruseli a Libor Vondráček v Praze je podle mého názoru správná cesta.
Do těchto primárek nejdu jako zásadní ideový a politický soupeř Libora Vondráčka, ale jsem připravený na sebe odpovědnost a práci lídra vzít z výše zmíněných důvodů. A myslím, že to jsou důvody dlouhodobě velmi důležité.
V případě neúspěchu v těchto primárkách budu s potěšením kandidovat na druhé místo a jsem připraven tématicky (jak jsem svá témata popsal výše) naši kampaň rozvést tak jako tak.
Díky za dočtení tohoto obsáhlého textu a přeji šťastnou ruku při volbách.
Luboš Zálom
místopředseda strany, zastupitel v Berouně a budoucí europoslanec za Svobodné
