Nastal čas na masivní projevy občanské neposlušnosti?
12 ledna, 2021
Čas od času nastává v životě státu doba, kdy se k moci dostanou lidé nadmíru neschopní a zároveň všeho schopní. Koneckonců, české země s tím mají své bohaté zkušenosti.
A dnes, po více než třiceti letech, nám opět vládnou lidé otevřeně nepřátelští naší svobodě. Koronavirus jim poskytl pohodlnou záminku, jak popustit své nenávisti uzdu. A oni si to náramně užívají.
Pociťujeme to na sobě již téměř rok. Vloni v únoru jsem kdesi napsal, že se neobávám koronaviru, jako spíš toho, že se jej naše vláda bude snažit řešit. Skutečnost dalece předčila moje obavy. Jsme svědky a zároveň oběti nejmasivnějšího pošlapávání naší svobody od pádu totality.
Dalo by se snad pochopit, že veřejnost má z koronaviru strach a tak se na krátkou dobu vzdá určité části své svobody výměnou za rychlé vyřešení epidemie. Jenomže místo toho vidíme, že jednotlivá opatření, jako například zákaz podnikání, kýžený efekt nemají. Pokud ovšem tím efektem nemá být totální poroba živnostníků a malých podnikatelů v této zemi – pak vládní opatření fungují téměř dokonale. “Ti, kteří by byli ochotni se vzdát svobody výměnou za chvilkové bezpečí, si nezaslouží ani svobodu ani bezpečí,” řekl Benjamin Franklin. Ztratili jsme svobodu a čísla nakažených stoupají. Vzdali jsme se svobody a nezískali výměnou nic.
Je třeba si uvědomit, že nejsme majetkem vlády. Máme občanskou povinnost, chceme-li se nazývat občany, posuzovat každé vládní opatření, každou vyhlášku a každý zákon z pohledu vyššího principu, z principu svobody!
Nemáme povinnost slepě poslouchat. Tou nejdůležitější občanskou vlastností není bezmezná poslušnost a slepá důvěra vůči těm, kteří drží v rukou politickou moc. V určitých dobách je a musí být občanská neposlušnost zbraní odpovědného občana. A v takové době se nyní nacházíme.
Domnívám se totiž, že Babišova vláda podporovaná impotencí tzv. parlamentní opozice již promarnila jakékoliv šance na normální diskuzi a občanská neposlušnost se stala poslední možností, jak s ní zahájit účinnou polemiku. Politická moc totiž pochází od občanů. Zneužít tuto moc proti nim, obírat je masivně o jejich svobodu, je neobhajitelný rozpor a nabízí se otázka, od jakých principů pak taková vláda odvozuje svoji legitimitu.
“K zajištění práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svoje oprávněné pravomoci ze souhlasu těch, jimž vládnou, a kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou”, tak praví americká Deklarace nezávislosti, nejdokonalejší politický dokument západní civilizace.
Impotentní opozice opatrně tvrdí, že nadějí pro změnu vlády budou letošní parlamentní volby. Ovšem ruku na srdce, může někdo této opozici důvěřovat, že právě ona je nadějí na to, že naší svobodu získáme zpět? Nedávají tzv. opoziční strany svým tichým souhlasem najevo, že ony by epidemii koronaviru řešily stejně. Nebo lépe řečeno neřešily, spíše ji zneužily pro destruktivní, sadistické uplatňování moci nad lidmi? Čekat do října a doufat, že změna přijde od Pirátů či od ODS, je zoufale naivní. Občanská neposlušnost těch, kterým vláda zakázala pracovat, zajišťovat živobytí svých rodin, v podstatě žít, je jediným východiskem. Otevřít svoje podniky, začít pracovat. Přestat být dobrovolnými obětními beránky vládní neschopnosti řešit kolaps zdravotnictví.
Současná politická garnitura nebojuje s koronavirem. Bojuje s námi, se svobodnými občany – domnívá se totiž, že jsme snadnější cíl nežli koronavirus. Dokažme jí, že to tak v žádném případě není!
(Upravená verze proslovu, který jsem pronesl v neděli 10. ledna na demonstraci na Staroměstském náměstí)
