Rakouský prezident překrucuje pojem solidarita
3 května, 2017
“Bude-li sílit vlna antiislamismu, bude nutné rakouské ženy požádat, aby ze solidarity začaly nosit muslimské šátky.” Tak se minulý týden vyjádřil rakouský prezident Alexander Van der Bellen.
Prezident, který byl zvolen frontou odporu vůči konzervativnímu, pravicovému kandidátovi za Svobodné, tak dal najevo, jaké hodnoty pokládá za důležité a hodlá se jich vahou své osoby a své politické funkce zastávat. Na první pohled by se snad mohlo zdát, že prezident Van der Bellen se jen postavil za muslimské ženy, které prý v rakousku trpí pod každodenní hrozbou útoků odpůrců islámu a zaslouží si tedy vyjádřit solidaritu. Jenomže žádná taková hrozba neexistuje. Ve skutečnosti se postavil proti svobodě a proti rovnoprávnosti, a v širším slova smyslu proti hodnotám západní civilizace.
Van der Bellen dle svých slov věří, že každá žena má právo oblékat se podle svého. Jenomže v islámské kultuře nic takového neexistuje, žádné takové právo. Zahalovat se do hidžábu nebo nosit burku či nikkáb v kontextu islámské kultury nelze pokládat za výraz svobody. A to platí nejen pro tvrdé islamistické totality, jakou je Saúdská Arábie, ale zároveň pro jakékoliv muslimské komunity v západním světě. Ať v Saúdské Arábii nebo v Rakousku – muslimská žena se zahalovat musí!
A neobstojí zde žádný argument, že zatímco v Saúdské Arábii snad lze pokládat povinnost nosit hidžáb či burku za projev útlaku, v Rakousku jde čistě o svobodné vyjádření vlastního náboženství či kultury. Islám není sekulární, a tudíž jakákoliv jeho náboženská pravidla jsou nutně i věcí politickou, a jejich dodržování i v zemích, kde nejsou součástí oficiální vládní legislativy, jde o projev nadstátní, na hranice se neomezující islámské politiky.
Podíváme-li se na obrázky z Íránu či Afgánistánu ze 70. let minulého století, nevidíme na nich ženy od hlavy k patě zahalené, jako je tomu dnes, ale naopak ženy oblečené v západním stylu. Povinnost se zahalovat není tradicí, ale výrazem síly a mocichtivosti islámské politiky takové, jakou ji známe přinejmenším od íránské revoluce v roce 1979.
Pojem solidarita má smysl pouze jako výraz účasti proti něčemu negativnímu, proti příkoří či utrpení. Ale to nejcitelnější příkoří, které se islámským ženám děje, není odpor západní veřejnosti proti islámskému totalitarismu, ale právě opresivní islámská kultura, která jim předepisuje pravidla oblékání a tvrdě vynucuje jejich dodržování. A ženy, které se takovému útisku vzepřou, si solidaritu zaslouží.
Jenomže takto to prezident Van der Bellen nemyslel. Podle něj máme být solidární s islámem a vyjádřit nesouhlas s těmi, kteří tvrdí, že nařizovat ženám zahalovat se do hidžábů znamená popírat jejich svobodu. Snaha umlčovat a ostrakizovat ty, kteří na toto popírání svobody jednotlivců upozorňují, znamená udržovat islámský nadnárodní a nadstátní politický režim při životě a usnadňovat jeho rozpínavost.
Postoj prezidenta Van der Bellena je obzvlášť hanebný vůči těm ženám, které se z islámského ponížení vymanily, nesvobodné prostředí a kulturu opustily, a nyní žijí a chtějí žít v Rakousku tak, jak si zaslouží – svobodně.
Rakouský prezident samozřejmě neřekl, a snad si na to nedovolil ani pomyslet, že by chtěl rakouské ženy k “solidaritě” donutit. Rakouské ženy jej nemusí poslechnout, a doufejme, že až zajdou věci tak daleko, že z prezidentského paláce skutečně zazní výzva k hromadnému zahalování do islámských šátků, rakouské ženy se mu leda vysmějí, snad jen kromě těch nejfanatičtějších obětí multikulturní výchovy. Už to, že nejvýše postavený rakouský politik, vyjádřil jakousi solidaritu s islámským kulturním totalitarismem, je však varovné.
Proti komu tedy s islámskými ženami solidarizovat? Proti těm, kteří si přejí morální porážku a úpadek dnes tak politicky sebevědomé islámské kultury, a tedy vlastně osvobození muslimských žen? To nedává smysl. Připadá zde v úvahu pouze jedna solidarita: s ženami, jejichž individualita a svoboda je pošlapávána nejen islámskými autoritami, ale i evropskými proislamistickými politiky, jakým je například prezident Van der Bellen.
Zdroj: http://zalom.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=602122
