Co si jen počnem bez nouzového stavu?
12 února, 2021
Zda bylo včerejší neschválení pokračování nouzového stavu velkým či malým krokem pro znovuzískání svobody pro občany naší republiky, to se teprve ukáže. Důležité je, že se Andrej Babiš poprvé setkal s jednotným aktem nesouhlasu.
Babiš samozřejmě reaguje jediným způsobem, jak dokáže reagovat, je-li zatlačen do kouta: obviňuje, vydírá, fňuká. Pokud tohle má být příklad, jak řídit stát jako firmu, nechci vidět, jak je ve skutečnosti řízen Agrofert, nebo lépe řečeno, jak by byl řízen, pokud by nebyl přisátý na pohodlné státní penězovody… Hysterická vyjádření, že opozice hodila lidi přes palubu je třeba chápat jen jako výraz zbabělé bezmoci, která spoléhá na krátkou paměť občanů. Na to, že lidé mají dojem, že doposud šlo díky nouzovému stavu vše jako po drátkách. Že se naše země postupně dostávala z epidemické krize a stále jasněji se rozsvěcovalo světlo na konci tunelu, které signalizovalo, že plošná omezení budou uvolňována, podnikání bude opět povoleno všem, a stát nám přestane přikazovat, v jakou hodinu se musíme vrátit domů.
Nic takového. Žádné světlo na konci tunelu. Nouzový stav byla série nahodilých příkazů a zákazů, bez jediného viditelného vodítka, nějakého objektivně daného rámce, jenž by jednotlivá opatření spojoval do funkčního systému. Do systému, jehož primární funkce by měla být zbavit se koronaviru. Ve skutečnosti však žádné opatření nezafungovalo. Čísla se pohybují nahoru a dolů bez jasné návaznosti na jednotlivá vyhlášená opatření. Jediné, co funguje naprosto spolehlivě, je postupné rdoušení malých podnikatelů v této zemi. S trochou nadsázky, co v úplnosti nezvládlo EET, dokoná zákaz činnosti maskovaný za boj s epidemií.
Koronavirus ovlivnil mnohé životy. Mnohé sebral. Ale soudím, že daleko vážněji zamával s morální odvahou a sebejistotou mnoha lidí včetně těch, kteří se ještě včera pokládali za zastánce svobody jednotlivce. Někteří jako by prošli během těch dlouhých měsíců mediální masírky a strašení dokonalým rozkladem osobnosti. Nicméně jsem si jistý, že převážná část veřejnosti prohlédla: politika lockdownu nefunguje, pouze problém zhoršuje, protože nutí občany čelit dvěma nepřátelům – koronaviru a ještě nádavkem své vlastní vládě, která se doslova utrhla ze řetězu. Je zřejmé, že naše politické špičky nejsou žádní milovníci svobody. Není tam nikdo, kdo by své činy odvozoval od absolutního respektu vůči svobodě jednotlivce a nakonec ani od respektu k rozumu. Pokud se takovým lidem dostane do rukou dárek v podobě epidemie, popadnou příležitost za pačesy a rozjedou neskutečnou mašinerii zákazů a přikazů – protože jinak jednat neumějí. Je to jako dát psychopatovi klíč od skladu prudkých jedů. Vláda jasně prokázala, že přesně tak se chová: zatímco v rukách odpovědné vlády mohl být nouzový stav účinným lékem, v rukou Andreje Babiše a jeho kompliců je nouzový stav smrtící jed.
Příklady ze zahraničí však ukazují, že není žádná pevná korelace mezi tvrdostí lockdownu a chováním viru. Jak lze vysvětlit, že Kalifornie, s velmi přísnými opatřeními, je na tom hůře, než Florida, která naopak protiepidemickou politiku pojala velmi benevolentně? Podobný systém zdravotnictví, podobné podnební podmínky, Florida je na tom navíc hůře co do průměrného věku občanů. Přesto je na tom i při měkčích podmínkách lépe. Podobných příkladů, které musejí v každému myslícím člověku nahlodat důvěru v politiku lockdownů, pokud někdy takovou důvěru měl, je přitom daleko více a vymlouvat se neustále, že lidé opatření nedodržují, je naprosto směšné a dětinské.
Je však důležité si uvědomit, že zrušením nouzového stavu dostal sice Babiš se svými komplici zasloužený výchovný pohlavek (výchovný i ve smyslu jednání s opozicí – kdyby splnil komunistům daný slib pustit žáky zpět do škol, je zřejmé, že by komunistické hlasy včera opět dostal), nicméně na věci samotné to nic nemění. Převážná část pravomocí jak ničit naši svobodu zůstala a zůstane, rozdělí se mezi další instituce, jednotlivá ministerstva a kraje. Nemysleme si, že opozice hlasovala proti prodloužení nouzového stavu v obavách o naši svobodu – koneckonců kdyby tomu tak bylo, skončil by nouzový stav mnohem dříve. A domnívat se, že komunistům či SPD jde o svobodu, to je učiněná fantazie.
Vláda teď bude muset začít jednat. S ní i kraje. Ty většinou nejsou v rukou vládnoucích stran. Politická i morální odpovědnost se nyní rozprostře na celé politické spektrum – to je velmi dobře. Nikdo nebude smět za pár měsíců ve vřavě volební kampaně tvrdit, že jeho strana by to dělala lépe. Pokud kraje pod vedením “opozičních” stran sáhnou k podobně drastickému omezování svobody, jak to činila Babišova vláda, je na občanech, aby jim za to v říjnu vystavila spravedlivý účet. Stejně tak pokud to nakonec budou “opoziční” kraje, které budou žadonit vládu o nové vyhlášení nouzového stavu (jak o tom nepochybně Babiš sní, když zrovna spí).
Je zřejmé, že Babiš se svým týmem už ladí všechny své propagandistické nástroje, jak líčit situaci v co nejčernějších barvách. Koneckonců, má k tomu celé své mediální impérium. Škoda jen, že většinu černé barvy premiér Babiš vyplýtval, když líčil situaci během měsíců, kdy měl díky nouzovému stavu všechny politické páky ve svých vlastních rukou. Pokud jsme nejhorší, těžko přesvědčovat veřejnost, že teď, bez nouzového stavu, je vše ještě mnohem temnější.
Nenechme se vydírat a balamutit. Odpovědnost za naše zdraví je v našich rukách – vždycky tomu tak bylo. Neexistuje nic jako veřejné zdraví, které musí řídit, regulovat a usměrňovat stát. Nenechme si vnutit pocit viny za to, že je vláda neschopná. Nebo neuvěřitelně zlotřilá. Nebo oboje.
Vždyť co jiného než cynická zlotřilost je strašení přeplněnými nemocnicemi, když byla před několika dny zrušena polní nemocnice v Letňanech, která měla přeplněným nemocnicím ulevit? Argument, že nejsou lidi, nemůže obstát. Nedostatek personálu je problém, jehož si vláda musela být vědoma už na přelomu léta a podzimu, kdy bylo zřejmé, že se epidemie opět rozjíždí. Vina za přeplněné nemocnice nepadá na hlavu opozice nebo dokonce občanů, ale jen a pouze na hlavu vládních politiků. Měli dost času problém řešit, nechat proškolit veškerý dostupný vojenský personál, nakoupit potřebné vybavení, třeba i pozvat a zaplatit lékaře ze zemí, které zvládají epidemii lépe. Místo toho vláda vyplýtvala cenný čas na bezostyšné šikanování nevinných lidí.
“Kdo nepodpoří nouzový stav, je zodpovědný za mrtvé,” řekl premiér Babiš. Pokud to myslel vážně, přijal morální vinu za všechny mrtvé během režimu nouzového stavu. Nejen za ty, kteří bohužel zemřeli s covidem, ale za všechny, kteří zemřeli v důsledku drakonických vládních opatření (např. spáchali sebevraždu), ale vlastně i za ty, kteří zemřou v budoucnu v důsledku pádu české ekonomiky. Každý pokles ekonomiky má nevyhnutelné dopady na zdraví a životy lidí.
Nedopusťme tedy, aby se teď poslední záchranou Andreje Babiše stala bohapustě lživá propaganda. Těch pár měsíců to s ním snad už nějak vydržíme. A pak? I když volební preference jednotlivých stran neukazují pro tuto republiku nic povzbudivého, a vzmach Pirátů vypadá přímo hrůzostrašně, můžeme věřit alespoň v to, že od ANO i od socanů bude konečně pokoj.
Zdroj: https://zalom.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=765567
