Luboš
Zálom
Právě uplynulo již 17 let od chvíle, co jsme dobrovolně strčili hlavu do oprátky zvané EU. Zatímco mnozí, zejména vrcholní politici napravo i nalevo slaví, jiní si připomínají, jak byli tehdy podvedeni. A co s tím lze nyní dělat.
Dnes po mnoha měsících skončil v České republice nouzový stav a tzv. protikovidová opatření se přesouvají pod kompetence Pandemického zákona, podle něhož již nadále není možné omezovat pohyb občanů ani bránit jejich setkávání.
Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů. Vedle toho je dnes, v době, kdy země řeší kovidovou epidemii a bude se snad ještě mnohem déle vzpamatovávat z necitlivých represí uvalených vládou Andreje Babiše, takový projekt takřka výsměchem do tváře české veřejnosti.
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov. Dnes je to týden, co z nás vláda učinila nevolníky a omezila v neslýchané míře svobodu pohybu...
"Mám pro naše občany dobrou zprávu," oznámil včera Andrej Babiš, když oznamoval, že vláda vyslyšela ponížené škemrání krajů a vyhlásila znovu nouzový stav. Skutečně je to dobrá zpráva?
Zda bylo včerejší neschválení pokračování nouzového stavu velkým či malým krokem pro znovuzískání svobody pro občany naší republiky, to se teprve ukáže. Důležité je, že se Andrej Babiš poprvé setkal s jednotným aktem nesouhlasu.
Polní nemocnici postavenou v Praze v Letňanech čeká po několika měsících demontáž. V době, kdy stát hájí plošná omezování svobody nedostatkem kapacit ve standardních nemocnicích, je tento krok na první pohled nepochopitelný. Ve skutečnosti na něm však není nic překvapivého.
Čas od času nastává v životě státu doba, kdy se k moci dostanou lidé nadmíru neschopní a zároveň všeho schopní. Koneckonců, české země s tím mají své bohaté zkušenosti. A dnes, po více než třiceti letech, nám opět vládnou lidé otevřeně nepřátelští naší svobodě. Koronavirus jim poskytl pohodlnou záminku, jak popustit své nenávisti uzdu. A oni si to náramně užívají.
Nepokoje v americkém Kongresu vyvolaly vlnu rozhořčení, znechucení ba i děsu, alespoň soudě podle reakcí mnoha komentátorů, včetně našich politiků. Pro mnohé je to konečně definitivní potvrzení: Donald Trump nectí demokracii, má diktátorské sklony, a měli bychom si dát pozor na každého, kdo si kdy nasadil červenou čepici s nápisem Make America Great Again.
Když jsme před rokem slavili třicáté výročí pádu totality, snad nikdo si nedokázal představit, jaké pohromy nás čekají o rok později, a v jaké atmosféře se bude další výročí Sametové revoluce odehrávat. Jakou míru sebeklamu, někteří snad i disciplíny, budeme muset projevit, abychom tento svátek mohli nazývat dnem boje za svobodu a demokracii.