Luboš
Zálom
4. července 1776 byla v Pensylvánii přijata Deklarace nezávislosti, na jejímž základě vznikl suverénní americký národ se svým vlastním svobodným státem. Deklarace poprvé v dějinách definovala lidskou bytost jako držitele určitých neoddiskutovatelných práv: na život, svobodu a vlastní cestu ke štěstí.
Středočeský kraj před pár týdny vyhlásil spuštění kampaně na podporu cestovního ruchu, která má do Středních Čech přilákat návštěvníky a turisty ze všech koutů České republiky. Roadshow, s níž se krajští pracovníci a politici rozjeli do vybraných měst okolních krajů, má tamním obyvatelům představit krásy Středních Čech a rozdat jim štosy letáčků a propagačních předmětů. Celá akce se koná pod záminkou podpory středočeských podnikatelů, kteří působí v cestovním ruchu
I při všem marasmu je ČR zatím ještě poměrně svobodná země, alespoň co se týče politické a občanské svobody, když už ne svobody ekonomické. Trend však byl jasně vytyčen.
Už několik dní na nás média i sociální sítě chrlí výjevy z tzv. protirasistických demonstrací a happeningů, které lze v kostce zhustit do jednoho jediného motivu: přijetí nezasloužené viny.
Výsledek volby do Rady České televize nastavil zrcadlo veřejnoprávní politicko-mediální lobby. Její hysterický křik zní skoro jako rajská hudba.
Historii píší vítězové. A někdy ji i přepisují, přebarvují, ladí do různých barevných tonů, jak se to momentálně hodí tomu či onomu politickému cíli. A to, co jsme uznávali jako historický fakt, je dnes zpochybňováno. A zítra? Kdoví...
Představte si společnost, v níž by každý přemýšlel jen v rámci kolektivu a v každém ohledu by se mu podřídil. Bez kolektivu by nebylo nic. Člověk by plně patřil a podléhal kolektivu a ten by s ním mohl plně disponovat.
Banda divokých socialistů zabrala majiteli jeho byt. Což o to - socialisté takové věci rádi dělávají. Pozoruhodnější jsou však reakce médií a politiků. Ukazuje se tím hrozivý posun pryč od principů právního státu.
Radu České televize jmenuje Poslanecká sněmovna tak, aby v ní byly zastoupeny významné politické, regionální, sociologické a kulturní názorové proudy. Kdo však určuje, jaké proudy jsou skutečně významné?
Jako každoročně touto dobou se i nyní ozývají káravé hlasy samozvaných morálních autorit, které nás během předvánočního shonu varují, že Vánoce se v naší kultuře staly příliš materialistickými.