Luboš
Zálom
Zda bylo včerejší neschválení pokračování nouzového stavu velkým či malým krokem pro znovuzískání svobody pro občany naší republiky, to se teprve ukáže. Důležité je, že se Andrej Babiš poprvé setkal s jednotným aktem nesouhlasu.
Polní nemocnici postavenou v Praze v Letňanech čeká po několika měsících demontáž. V době, kdy stát hájí plošná omezování svobody nedostatkem kapacit ve standardních nemocnicích, je tento krok na první pohled nepochopitelný. Ve skutečnosti na něm však není nic překvapivého.
Čas od času nastává v životě státu doba, kdy se k moci dostanou lidé nadmíru neschopní a zároveň všeho schopní. Koneckonců, české země s tím mají své bohaté zkušenosti. A dnes, po více než třiceti letech, nám opět vládnou lidé otevřeně nepřátelští naší svobodě. Koronavirus jim poskytl pohodlnou záminku, jak popustit své nenávisti uzdu. A oni si to náramně užívají.
Nepokoje v americkém Kongresu vyvolaly vlnu rozhořčení, znechucení ba i děsu, alespoň soudě podle reakcí mnoha komentátorů, včetně našich politiků. Pro mnohé je to konečně definitivní potvrzení: Donald Trump nectí demokracii, má diktátorské sklony, a měli bychom si dát pozor na každého, kdo si kdy nasadil červenou čepici s nápisem Make America Great Again.
Když jsme před rokem slavili třicáté výročí pádu totality, snad nikdo si nedokázal představit, jaké pohromy nás čekají o rok později, a v jaké atmosféře se bude další výročí Sametové revoluce odehrávat. Jakou míru sebeklamu, někteří snad i disciplíny, budeme muset projevit, abychom tento svátek mohli nazývat dnem boje za svobodu a demokracii.
Dnes má parlament rozhodnout o prodloužení nouzového stavu, tedy legislativního rámce, který vládě umožňuje rychle bez jakékoliv politické diskuze přijímat opatření proti šíření koronaviru. Politické strany, které se nazývají opozičními, už předem deklarovaly, že jsou vesměs ochotné prodloužení nouzového stavu za určitých podmínek odsouhlasit. Považuji to za projev alibismu a pokrytectví zároveň.
Strach má obrovskou sílu. Dokáže v lidech naprosto udusit vůli racionálně uvažovat. A pokud nemáme vůli přemýšlet, zbývají už jen emoce.
Před pár měsíci se zdálo, že je celá Česká republika paralyzována strachem z koronaviru. Mediální masírka jela na plné obrátky a záběry se severu Itálie skutečně vzbuzovaly dojem, že se na nás nevalí nic menšího, než skutečná obdoba Španělské chřipky.
V souvislosti s uzavřením hranic během koronavirové epidemie se dostalo, zvláště na pravici, na přetřes téma potravinové soběstačnosti státu. Je to téma, které se tak trochu, když se to hodí, směšuje dohromady s podporou našich domácích producentů potravin. Ti jsou v nevýhodné pozici vůči výrobcům v zahraničí, kteří mohou od svých vlád dostávat vyšší dotace. Měl by stát zasahovat do produkce a distribuce potravin, aby tak dosáhl jakési soběstačnosti a eliminoval tak závislost na zahraničním obchodu? A je to cesta, jak by se stát měl připravovat na případné bezpečnostní hrozby?
Proč jsme si zvolili pro letošní krajské volby v našem kraji právě heslo VÁŠ KRAJ DO VAŠICH RUKOU? Cítíme, že nejlépe vystihuje, co je v první řadě potřeba změnit. Pokud platí, že politika je stále citelněji odtržena od zájmů a vůle občanů, potom o krajské politice to platí přinejmenším dvojnásob.